Včelí kutikula

Včelí kutikula je vnější, nebuněčná vrstva pokrývající celý povrch těla včely, která tvoří základ jejího exoskeletu (vnější kostry) – pevné, ale zároveň pružné schránky nahrazující u hmyzu vnitřní kostru obratlovců. Kutikula chrání vnitřní orgány, udržuje tvar těla, brání nadměrné ztrátě vody a slouží zároveň jako místo úponu svalů umožňujících pohyb všech tělesných částí.

Chemicky je kutikula tvořena především chitinem, dusíkatým polysacharidem uspořádaným do pevné, vrstevnaté struktury, do níž jsou zality bílkoviny dodávající materiálu další mechanické vlastnosti. Nejsvrchnější, extrémně tenká voskovitá vrstva (tzv. epikutikula) obsahuje směs kutikulárních uhlovodíků, které nejen brání vysychání, ale slouží i jako nosič chemických signálů – právě složení této voskové vrstvy se podílí na vytváření charakteristické pachové stopy konkrétního včelstva, podle níž se rozeznávají vlastní sestry od cizích vetřelců.

Kutikula není jednolitou pevnou schránkou, ale je členěna do jednotlivých článků a destiček propojených pružnějšími membránami, což umožňuje včele ohýbat tělo a pohybovat končetinami. Na rozdíl od obratlovčí kostry však kutikula neroste plynule spolu s tělem – proto larva musí v průběhu svého vývoje starou kutikulu několikrát svléknout a nahradit ji novou, větší, zatímco dospělá včela už žádnému dalšímu svlékání nepodléhá a její kutikula si po vylíhnutí zachovává stálou velikost po zbytek života.

Barva a tuhost kutikuly se u čerstvě vylíhlé včely liší od starší, dospělé včely – bezprostředně po vylíhnutí je kutikula měkká a světlá, a teprve v průběhu několika hodin až dní postupně tvrdne a tmavne procesem zvaným sklerotizace, při němž dochází k dalšímu chemickému provázání bílkovin uvnitř kutikulární struktury. Právě podle míry vybarvení a tuhosti kutikuly dokážou zkušení chovatelé odhadnout přibližné stáří jednotlivé včely.

Pro biologii a chov včel má stav kutikuly praktický diagnostický význam – poškozená, deformovaná nebo abnormálně tenká kutikula u vylíhlých včel může signalizovat problémy během vývoje, například napadení roztočem Varroa destructor v larválním nebo kuklím stadiu, zatímco lesklý, pevný a dobře vybarvený povrch těla je obecně považován za znak zdravé, dobře vyvinuté včely.