Věkový polyetismus je odborný termín ze sociální biologie hmyzu označující jev, při němž jednotlivé dělnice v průběhu svého života postupně a poměrně předvídatelně mění vykonávanou pracovní činnost ve prospěch celého společenstva, a to v závislosti na svém fyziologickém stáří, nikoli na vnějším řízení jednotlivce. Tento systém dělby práce je typický pro všechen eusociální hmyz, včetně včel, mravenců nebo vos, a umožňuje efektivní a pružné fungování velkého společenství jedinců.
U medonosné včely probíhá věkový polyetismus zhruba následujícím způsobem: čerstvě vylíhlé dělnice nejprve několik dní čistí a připravují buňky plástu, poté přebírají péči o plod a krmení larev díky rozvinutým hltanovým žlázám, následně se podílejí na stavbě plástů pomocí voskotvorných žláz, přebírají a zpracovávají nektar přinášený létavkami a strážní službu u česna, a teprve ve druhé polovině svého života, přibližně od dvacátého dne, se stávají létavkami sbírajícími nektar, pyl, vodu a propolis mimo úl.
Tento pořadí není striktně neměnné a slouží spíše jako výchozí model, protože včelstvo dokáže na základě aktuálních potřeb, jako je náhlá ztráta létavek nebo nedostatek včel pečujících o plod, pružně urychlit nebo zpomalit fyziologické stárnutí jednotlivých dělnic a přizpůsobit tak jejich úlohu okamžité situaci v kolonii. Přechod mezi jednotlivými pracovními kastami je řízen komplexní souhrou hormonálních faktorů, zejména juvenilního hormonu, a vývojem příslušných žláz, a je předmětem intenzivního výzkumu v oblasti sociobiologie hmyzu.