Virus deformovaných křídel (Deformed Wing Virus – DWV) je RNA virus z čeledi Iflaviridae a celosvětově nejrozšířenější virové onemocnění medonosné včely. Jeho globální rozšíření dramaticky akcelerovalo spolu se šířením roztoče Varroa destructor, protože varroa je jeho nejúčinnějším přenašečem (vektorem). V dnešní době je DWV přítomen prakticky ve všech varroou napadených včelstvech na světě.
DWV existuje ve dvou hlavních kmenech: DWV-A (původní typ) a DWV-B (dříve Varroa destructor virus-1, VDV-1; výrazně virulentní, v posledních dekádách dominuje). Oba kmeny infikují vejce, larvy, kukly i dospělce, ale klinicky se projevují primárně u kukel napadených varroou při vývoji pod víčkem.
Klinické příznaky jsou dramatické a nezaměnitelné. Vylíhlé včely infikované vysokou virovou náloží mají charakteristicky zakrnělá, zvlněná a deformovaná křídla, zkrácený zadeček a jsou nesouměrné. Tyto včely nejsou schopny letu a uhynou před úlem během hodin od vylíhnutí. Virus rovněž způsobuje poruchy chování, ztrátu navigační schopnosti, sníženou schopnost učení (narušení houbyčkových tělísek mozku) a zkrácení životnosti i bez viditelné deformace křídel.
Přenos DWV probíhá vektorově prostřednictvím varroa: roztoč se živí hemolymfou kukel pod víčkem a přitom inokuluje viry přímo do hemocelu, čímž obchází přirozené imunitní bariéry střeva. Takto přenesená virová nálož je mnohonásobně vyšší než při přenosu potravou, a způsobuje tudíž klinické příznaky. Bez varroa přežívá DWV v koloniích na nízké subklinické hladině; s varroou exploduje na patogenní úrovně. Tento synergický efekt varroa + DWV je hlavní příčinou kolapsu infikovaných včelstev po celém světě.
Kontrola DWV je neoddělitelná od kontroly varroa. Účinnou a schválenou léčbou varroázy (kyselina šťavelová, kyselina mravenčí, thymol, syntetické akaricidy) se udržuje virová nálož pod patogenní úrovní. Přímé antivirové prostředky pro včely neexistují. Šlechtění na odolnost vůči varroa (VSH – Varroa Sensitive Hygiene, SMR linie) je jednou z cest k dlouhodobému snížení dopadu DWV bez závislosti na chemické léčbě.
Výzkum DWV je intenzivní – virus je studován jako model pro pochopení virové evoluce a koevoluce s vektorem. Přítomnost DWV v oblastech bez varroa (Havaj, Austrálie – před příchodem roztoče) umožnila přirozené experimenty sledující evoluci virulence. Výsledky naznačují, že DWV-B bez přítomnosti varroa může v průběhu generací snižovat svou virulenci – fascinující příklad koevoluční dynamiky hostitele, vektoru a patogenu.