Kočování se včelami – přesun včelstev za snůškou – je technikou, která umožňuje maximalizovat produkci medu. Včelaři přesouvají svá včelstva za řepkou, lípou, slunečnicí nebo vřesem. Co kočování obnáší a je vhodné pro každého?
Proč kočovat
Sedávkové včelstvo je odkázáno na snůšku v okruhu 3 km od stanoviště. Pokud okolní krajina nenabízí dostatek kvetoucích rostlin, výnosy medu jsou omezené. Kočovný včelař toto omezení překonává přesunem úlů přímo k bohatým zdrojům snůšky. Výsledkem jsou specializované druhy medu (řepkový, lipový, pohánkový, vřesový), vyšší celkové výnosy a možnost produkce druhově čistých medů s jasnou botanickou charakteristikou.
V česku jsou typické kočovné trasy: jaro – řepkové pole (duben–květen), léto – lípa v lesích a parcích (červen–červenec), pozdní léto – slunečnice nebo pohánka, podzim – vřes v horských oblastech (srpen–září).
Příprava na přesun
Přesun včelstev vyžaduje pečlivou přípravu. Včely musí být uzavřeny v úlu na dobu přepravy. Česno se uzavírá sítovou zátkou nebo speciální uzavíratelnou zábranou, která umožňuje průchod vzduchu, ale brání útěku včel. Uzavírání provádějte večer nebo v noci, kdy jsou všechny včely v úlu.
Rámky v úlu musí být pevně zajištěny, aby se při přepravě nepohybovaly a nedrtily včely. Existují speciální příchytky pro rámky (rámkové svorky) nebo lze rámky zajistit gumovými pásy. Při přepravě musí být úly orientovány tak, aby rámky byly rovnoběžné se směrem jízdy – včely pak sedí na rámcích a neshromažďují se na místě, kde by mohly být rozdrceny.
Větrání je při přepravě kritické. Uzavřené včely produkují teplo a vlhkost – bez dostatečného větrání mohou zahynout během přepravy, zejm. v horkém létě. Speciální přepravní sítky nebo otevřené dno úlu s sítí umožňují průchod vzduchu. V extrémním horku přepravujte v noci nebo brzy ráno.
Přepravní vozidlo a logistika
Přeprava úlů vyžaduje vhodné vozidlo. Malé množství úlů (2–10) lze přepravovat v osobním autě s úložným prostorem nebo v přívěsu. Větší počty vyžadují nákladní vozidlo nebo specializovaný kočovný vůz (přívěs přizpůsobený pro přepravu úlů). Komerční kočovní včelaři s desítkami nebo stovkami včelstev provozují specializované přívěsy s hydraulickým nakládáním.
Nové stanoviště je třeba předem sjednat s majitelem pozemku. Pronájem pozemku nebo dohoda o umístění úlů u zemědělce, jehož pole bude opylováno, je běžnou praxí. Zemědělec profituje z lepšího opylování, včelař má přístup k bohaté snůšce. Ujistěte se, že nové stanoviště splňuje podmínky (přístup k vodě, bezpečnost úlů před vandaly nebo zvěří).
Administrativní povinnosti při kočování
Přesun včelstev je povinen chovatel nahlásit příslušné krajské veterinární správě. Při převozu přes hranice krajů nebo veterinárních oblastí je zpravidla nutné potvrzení o zdravotním stavu vydané veterinárním lékařem. Zákon ukládá chovatelům povinnost registrovat veškerá stanoviště – kočovné stanoviště jsou tedy dočasná registrovaná místa, která musíte přihlásit před každým přesunem.
Rizika a nevýhody kočování
Přesun stresuje včelstvo – roje nebo ztráta matky po přepravě jsou možné. Po přepravě nechejte včelstvo několik dní v klidu před první prohlídkou. Kočování je fyzicky náročné – nakládání a vykládání úlů, zejm. plných medných nástavků, vyžaduje fyzickou kondici nebo pomocníka. Riziko vandalismu nebo krádeže úlů je na vzdálených stanovištích vyšší – označte úly svým jménem a GPS lokátory pro cenné vybavení jsou investicí u komerčního kočování.
Je kočování pro vás?
Kočování je skvělou volbou pro zkušenější včelaře s více včelstvy, kteří chtějí maximalizovat výnosy a produkovat různorodé druhy medu. Pro začátečníky je sedávkové včelaření vhodnějším startem – nejprve si osvojte základy péče o včelstvo, poznejte roční rytmus a teprve pak uvažujte o kočování jako o rozšíření svých možností.