Mandelová nemoc (sacbrood, pytlíčkový plod) je virové onemocnění včelích larev způsobené virem sacbrood (SBV – Sacbrood Virus). Jde o jedno z nejrozšířenějších virových onemocnění včel na světě, které se vyskytuje prakticky ve všech oblastech chovu včely medonosné. Ačkoli je zpravidla méně závažné než mor plodu, silný výskyt může poškodit včelstvo a snížit jeho výkonnost.
Původce onemocnění
Sacbrood virus (SBV) patří do čeledi Iflaviridae a je jedním z nejstarších popsaných patogenů včel. Byl poprvé popsán americkým vědcem Gideonem E. Whitem v roce 1913. Virus napadá výhradně larvy ve stádiu předkukly – těsně před nebo po uzavření buňky. Dělnice a matka virem neonemocní (nebo průběh infekce nemá klinické příznaky), ale mohou být přenašeči.
Virus se přenáší potravou – dělnice při krmení larev vnesou virus do jejich tělíčka. Infikovaná larva hyne a její tkáně se přemění na vodnatou tekutinu (odtud anglický název sacbrood – „pytlíčkový“, protože larvální schránka vytváří jakýsi pytlíček naplněný tekutinou).
Příznaky a diagnostika
Typickým příznakem mandelové nemoci je výskyt larev v uzavřených nebo polouzavřených buňkách, které hynout a mění barvu. Postup onemocnění u larvy:
Larva uhyne zpravidla v stádiu předkukly (po uzavření buňky). Víčko buňky bývá propadlé, tmavé a někdy proděravělé. Obsah buňky je vodnatý – pokud víčko otevřeme, vyteče vodnatá tekutina a zbyde seschnutá larvální schránka ve tvaru gondoly (proto se také říká „gondolový plod“).
Uhynulá larva mění barvu od bílé přes žlutou po hnědou. Na rozdíl od moru plodu se netáhne jako karamel – obsah je vodnatý nebo po vysušení tvrdý a lámavý. Nemá charakteristický nahnilý zápach moru, pouze slabě nakyslý nebo neutrální.
Výskyt mandelové nemoci je zpravidla nepravidelný – na plástvi se střídají zdravé uzavřené buňky s postiženými. Silnější výskyt bývá na jaře nebo po výrazných výkyvech počasí, kdy je oslabena imunita larev.
Přenos a šíření
Virus se v rámci včelstva šíří dělnicemi při krmení larev. Dělnice sbírají virové částice při čištění buněk s mrtvými larvami a přenášejí je do potravního traktu zdravých larev. Přenos mezi včelstvy probíhá driftem (bloudivostí) včel, loupeží nebo přesunem plástů.
Varroa destructor může přenášet SBV i řadu dalších virů mechanicky (při sání krve na kukle nebo dospělé včele). Přítomnost varoázy tedy výrazně zhoršuje situaci a zvyšuje šíření virových onemocnění v populaci včelstva.
Podmínky pro rozvoj nemoci
K propuknutí mandelové nemoci dochází nejčastěji při oslabení včelstva nebo při nepříznivých podmínkách prostředí. Rizikové faktory zahrnují: silné napadení varoázou, slabost rodiny, chladné a vlhké jaro, nedostatek pylu (bílkovinné podvýživy larev), stres způsobený přesunováním nebo loupeží.
V silných a zdravých včelstvech s nízkou varoázou se mandelová nemoc zpravidla projevuje jen sporadicky a včelstvo ji zvládne samo překonat díky hygienickému chování.
Léčba a kontrola
Na mandelovou nemoc neexistuje schválená antivirová léčba. Přístup je preventivní a podpůrný:
Léčení varoázy – Snížení napadení varoázou je nejdůležitějším krokem, protože varroa funguje jako vektor přenosu virů. Účinné ošetření varoázy výrazně snižuje virovou zátěž ve včelstvu.
Výměna matky – Pokud se onemocnění opakuje nebo je silné, výměna matky za dceru z chovné linie s dobrým hygienickým chováním může situaci zlepšit. Nová matka přinese geneticky odolnější potomstvo.
Výměna plástů – Starý plástový materiál může být rezervoárem virových částic. Obnova díla přispívá ke snížení virové zátěže prostředí úlu.
Přikrmování a výživa – Dostatečný přísun pylu a v nouzi náhrady pylu (pylové náhrady nebo přípravky s kyselinou listovou a vitaminy) posiluje imunitu larev.
Přemístění úlu – V případě silného výskytu lze zkusit přemístit včelstvo na nové, čisté stanoviště.
Odlišení od jiných onemocnění plodu
Správná diagnostika je klíčová. Mandelovou nemoc je nutné odlišit od:
Mor včelího plodu – U moru se larvy táhnou jako karamel, vydávají nahnilý zápach a plásty mají olejovitý vzhled. Mandelová nemoc tyto příznaky nemá.
Chalkovitost plodu – Chalkovitost tvoří tuhé, suché mumie (bílé nebo šedočerné). Mandelová nemoc tvoří měkké, vodnaté larvy nebo gondolovité seschlé schránky.
Evropský mor plodu – Larvy hynout před uzavřením buňky, mají charakteristické zkroucení, zápach a barvu.
Pokud si nejste jisti diagnostikou, odešlete vzorky (plásty s postiženými larvami) do veterinární laboratoře.
Mandelová nemoc a jiné druhy včel
SBV původně napadal pouze Apis cerana (včelu asijskou), u níž způsobuje jen mírná onemocnění díky vyvinuté přirozené odolnosti. Do populací Apis mellifera (včely medonosné) se virus dostal relativně nedávno a způsobuje u ní výraznější klinické projevy, protože medonosná včela dosud nevyvinula dostatečnou přirozenou rezistenci.
Mandelová nemoc je onemocnění, které ve zdravých a dobře ošetřovaných včelstvech zpravidla nevede k vážným problémům. Klíčem k minimalizaci rizika je účinné léčení varoázy, hygienická chovná linie a pravidelná obnova plástového materiálu.