Medovice (česky také medovicový med nebo lesní med) je zvláštním typem medu, který nespochybňuje laskavost přírody. Na rozdíl od nektarového medu, kde včely zpracovávají nektar z květů, medovicový med pochází z medovice – sladkého výměšku, který vylučují mšice, červci nebo jiní hmyzí sáči šťáv krmící se na rostlinných pletivech. Pochopení medovice a medovicového medu je součástí komplexního vzdělání každého včelaře.
Co je medovice a jak vzniká
Mšice a červci (čeledi Aphididae, Coccidae, Lachnidae) se živí floémovou šťávou stromů a keřů bohatou na cukry a aminokyseliny. Tato šťáva prochází trávicím traktem hmyzu, který vstřebá potřebné aminokyseliny, a přebytečné cukry vylučuje jako sladký odpad – medovici. Na listech a větvích se medovice hromadí jako lepkavá vrstva.
Včely tuto medovici sbírají stejně aktivně jako nektar z květů – stírají ji z povrchu listů nebo větví. Medovicová snůška bývá nepravidelná a závisí na přemnožení příslušných druhů mšic nebo červců v daném roce a lokalitě. V některých letech může být medovicová snůška intenzivní a přinést do úlu velké množství medu, jindy je minimální.
Druhy medovice
Jehličnanová medovice pochází z smrku, jedle, borovice a modřínu. Na větvích jehličnanů žijí různé druhy mšic (Lachnidae), jejichž medovice je základem tmavého, silně aromatického lesního medu. V alpine oblastech (Šumava, Krkonoše, Beskydy) je jehličnanová medovice významným zdrojem a „lesní smrkový med“ je ceněnou specialitou.
Listnatá medovice pochází z dubu, lípy, jasanu nebo javoru. Dubový med má charakteristicky silnou, karamelovo-bylinnou příchuť a tmavou barvu. Lipová medovice se vyskytuje vedle lipového nektaru a přispívá k složitosti chuti lipového medu.
Vlastnosti medovicového medu
Medovicový med se od nektarového liší v několika klíčových vlastnostech. Barva: tmavší, od tmavě jantarové po téměř černou (zejm. jehlová medovice). Chuť: intenzivnější, hořčí, bylinková nebo pryskyřičnatá. Konzistence: méně sladký než nektarový med, s vyšším obsahem oligosacharidů a minerálních látek. Pomalá krystalizace: medovicový med krystalizuje pomaleji než řepkový nebo slunečnicový med a může zůstat tekutý měsíce. Vyšší obsah minerálů (draslík, vápník, hořčík, fosfor) než u průměrného nektarového medu.
Vyšší obsah oligosacharidů a melecitózy v medovici má pro včely nevýhodu – melecitóza krystalizuje velmi rychle uvnitř buněk a může způsobit tuhnutí plástů (tzv. cement), což komplikuje zimování. Pokud sledujete cementování plástů na podzim, je to příznakem medovicové snůšky a varováním pro zimní přikrmování.
Proč je medovicový med pro včely nebezpečný přes zimu
Medovicový med obsahuje vyšší podíl minerálních látek a nefermentovatelných sacharidů, které nevědí vstřebat tak efektivně jako sacharidy z nektarového medu. Při zimování na zásobách s vysokým podílem medovice mohou mít včely průjem a trpět nosematózou. Pokud podezříváte, že zásoby obsahují velký podíl medovice, vytočte je před zimou a nahraďte cukrovým roztokem.
Jak rozpoznat medovicový med
Jednoduchou orientační zkouškou je alkoholová zkouška: smíchejte 1 díl medu s 1 dílem destilované vody a přidejte 10 dílů 96% alkoholu. Zakalení nebo bílá sraženina ukazuje na přítomnost medovice. Průzračný roztok naznačuje čistě nektarový med. Tato zkouška není absolutně přesná, ale poskytuje rychlou orientaci.
Přesnější analýzu (pylový rozbor, fyzikálně-chemická analýza) provádějí akreditované laboratoře. Pro komerční prodej medu s označením „lesní med“ nebo „medovicový med“ je botanická certifikace od laboratoře nezbytná.
Chuťové a kulinářské využití lesního medu
Tmavý lesní med je výjimečným gastronomickým produktem. Jeho intenzivní, komplexní chuť s bylinkovými a pryskyřičnatými tóny ho předurčuje k odlišnému využití než světlý akátový nebo lipový med. Výborně se hodí k silným sýrům, grilovanému masu, tmavému chlebu a v marinádách. V tradiční lidové medicíně byl tmavý lesní med ceněn pro vyšší obsah minerálů a silnější chuťové vlastnosti.