Nosematóza je onemocnění trávicího systému dospělých včel způsobené mikrosporiemi rodu Nosema. Existují dva druhy: Nosema apis (historicky první popsaný druh, způsobující klasické příznaky průjmu) a Nosema ceranae (přenesený z asijské včely Apis cerana, v ČR dnes dominantní a zákeřnější). Obě onemocnění mohou výrazně oslabit a zničit včelstvo, ale liší se v průběhu, příznacích a managementu.
Životní cyklus Nosema spp.
Nosema spp. jsou obligátní intracelulární parazité – nemohou se množit mimo hostitelské buňky. Spóry jsou přijímány orálně při čistění buněk, konzumaci kontaminovaného medu nebo při krmení larev. V trávicím traktu dospělé včely spóry klíčí a pronikají do buněk střevní epitelu, kde se začínají rozmnožovat. Nové spóry se uvolňují výkaly infikovaných včel a kontaminují potravu, buňky a plásty. Spóry jsou extrémně odolné – přežívají v suchém medu nebo na plástech roky.
Nosema apis – klasická forma
Nosema apis způsobuje typické příznaky průjmu – viditelné jako hnědé skvrny na česnu, vstupní stěně úlu a přední části plástů. Průjem je způsoben narušením střevního epitelu a neschopností včel zadržet výkaly při zimování (zdravé včely nevyměšují celou zimu a provádějí čistící lety za prvního teplého dne). Silně infikované zimní včelstvo nakonec zahyne na dehydrataci a podvýživu.
Nosema apis je více spojena s vlhkým a chladným zimováním. Suchá, větraná a teplá zimní podmínky snižují přežívání spór a šíření infekce. V moderním včelaření (s důrazem na kvalitní větrání úlů) se Nosema apis stala méně běžnou.
Nosema ceranae – zákeřný invazivní druh
Nosema ceranae přišla původně z asijské včely Apis cerana, která s ní koexistovala tisíciletí. Prvně identifikována u medonosné včely v Asii v 90. letech, v Evropě se masivně rozšířila po roce 2000. V České republice je dnes Nosema ceranae dominantním druhem, nahradivší z velké části Nosema apis.
Zákeřností Nosema ceranae je průběh bez výrazných příznaků průjmu – infekce způsobuje tzv. tiché vymírání. Včelstvo pozvolna slábne bez viditelných příznaků na česnu, starší dělnice hynou, ale matka pokračuje v kladení. Příznaky jsou nespecifické – slabnutí a úbytek dospělých včel v létě nebo časném podzimu, snížená produkce medu, oslabení imunity a zvýšená náchylnost k dalším onemocněním, zánik včelstva bez zjevné příčiny.
Diagnóza nosematózy
Vizuální příznaky (průjem) jsou spolehlivé pro Nosema apis, ale nezobrazují Nosema ceranae. Jedinou spolehlivou metodou diagnózy je mikroskopické vyšetření vzorku včel. Odeberete 30–50 dělnic z česna nebo z úlu, rozdrtíte je v destilované vodě, na krycí sklíčko nanesete kapku homogenátu a pod mikroskopem při zvětšení 400–1000× hledáte oválné spóry. Přítomnost spór potvrdí infekci.
Moderní metody jako PCR analýza umožňují přesné druhové rozlišení Nosema apis a Nosema ceranae a stanovení intenzity infekce. Tuto analýzu provádějí veterinární nebo vědecké laboratoře.
Prevence a managementová opatření
Nejdůležitějším preventivním opatřením je zajištění dobrého zimování a jarní rozvoje. Zdravé, silné zimní dělnice s dostatkem tukových rezerv jsou odolnější vůči nosematóze. Klíčové faktory jsou: vyvarování se nadměrné vlhkosti uvnitř úlu (správné větrání), kvalitní zásoby pro zimování (nemedovicový med nebo cukr), co nejdřívější jarní aktivity (dřívější jarní přikrmování a stimulace podporuje výměnu zimních dělnic za čerstvé jarní, čímž se snižuje podíl infikovaných starých včel).
Výměna plástů: spóry Nosema přežívají v plástech roky. Pravidelná výměna plástů po 3–5 letech a dezinfekce starých plástů kyselinou octovou (přirozené antimikrobikum vůči spórám) nebo vyluhování v 5% roztoku kyseliny snižuje infekční nálož.
Léčba nosematózy
Historicky se nosematóza léčila fumagilinem (antibiotikum) – byl dostupný jako Fumidil B. V EU bylo použití fumagilinu zakázáno od roku 2019 jako veterinární přípravek u potravinových zvířat (podezření z karcinogenity). V současnosti neexistuje legální schválený chemoterapeutický přípravek pro léčbu nosematózy v EU. Managementová prevence (silné, zdravé rodiny, správná výměna plástů, dobré zimování) je tedy jedinou cestou.