Přirozené včelaření (nazývané také biologické nebo ekologické včelaření) je přístup k chovu včel, který se snaží maximálně respektovat přirozené potřeby a chování včelí rodiny, minimalizovat zásahy a syntetické chemikálie a podporovat genetickou adaptaci místních populací. V posledních letech zájem o tento přístup výrazně roste – z ekologických, etických i praktických důvodů. Co to přirozené včelaření konkrétně znamená a jak se liší od konvenčního přístupu?
Základní principy přirozeného včelaření
Přirozené včelaření vychází z přesvědčení, že včely jsou nejlépe přizpůsobeny k přežití bez nadměrných lidských zásahů. Základními principy jsou: minimální zásahy do úlu a přirozených procesů, upřednostnění lokálně adaptovaných plemen před importovanými, využívání přirozených materiálů a výběr chovatelských postupů, které respektují přirozený vývojový cyklus včelstva.
Přirozeně orientovaní včelaři například dovolují včelám stavět přirozené plásty bez mezistěn (nebo s minimem mezistěn), ponechávají část medu včelám jako potravu místo cukru, podporují přirozené rojení jako způsob obnovy a připouštějí, že menší výnosy medu jsou přijatelnou cenou za zdravější a odolnější včelstva.
Výběr úlového systému
Warré úl, nazvaný po Émile Warrém, je jedním z nejoblíbenějších úlů v přirozeném včelaření. Malé čtvercové nástavky se přidávají zespodu – včely si tak přirozeně rozšiřují prostor dolů, jak je to běžné v dutinách stromů. Bez mezistěn si včely staví přirozené plásty podle svých potřeb. Warré ve své knize „Včelaření pro každého“ popsal filozofii, které říkal „lidové včelaření“ – co nejjednodušší, co nejpřirozenější.
Horizontální úly (log hives, Layens) jsou dalším oblíbeným nástrojem – úl je umístěn vodorovně a včely rozšiřují hnízdo do stran místo do výšky. Teplé horizontální prostředí lépe napodobuje podmínky v dutině stromu.
Místní plemeno včel
Přirozeně orientovaní včelaři upřednostňují místní tmavou včelu (Apis mellifera mellifera) nebo karniolku před importovanými liniemi. Místní tmavá včela je lépe adaptována na podmínky středoevropských zim, méně náchylná k chorobám v místních podmínkách a v dlouhodobém měřítku odolnější. Importované linie, přestože mohou být produktivnější, mohou mít problémy s přizpůsobením místním podmínkám a přinášejí riziko genetického znečištění populací místního plemena.
Přirozená kontrola varroázy
Varroáza je největší výzvou pro přirozené včelaření. Konvenční přístup využívá chemické akaricidy (thymol, kyseliny), přirození včelaři preferují biotechnické metody. Nejčastěji využívané přirozené metody jsou: selekce včelstev s hygienu (VSH – Varroa Sensitive Hygiene), tedy schopností dělnic rozpoznat a odstranit napadené larvy. Dále odstraňování trubčího plodu, kde se roztoči preferenčně množí. Bezplodé přestávky – přerušení chovu plodu klecováním matky nebo přirozeným bezmatečným obdobím po rojení.
Kyselina šťavelová (jako přirozená látka obsažená v reveni nebo šťovíku) je akceptována i v přirozeném a ekologickém včelaření jako přijatelná forma ošetření, protože jde o přírodní sloučeninu. Většina přirozených včelařů ji proto alespoň pro zimní ošetření využívá.
Ekologické (bio) včelaření dle nařízení EU
Formální ekologické včelaření (označení BIO nebo EU Organic) je definováno nařízením Rady EU č. 834/2007 a prováděcím nařízením č. 889/2008. Požadavky zahrnují: umístění úlů v dostatečné vzdálenosti od zdrojů kontaminace (průmyslové zóny, sklady pesticidů), povinnost zajistit snůšku převážně z ekologicky certifikovaných nebo přirozeně rostoucích zdrojů, zákaz syntetických pesticidů a syntetické antimikrobiální léčby, povinnost necertifikovaného krmiva jen v nouzových situacích a pouze z certifikovaných zdrojů.
Certifikaci ekologického včelaření v ČR zajišťují akreditované kontrolní organizace (Bioinstitut, KEZ o.p.s.). Certifikace s sebou nese administrativní zátěž a kontroly, ale otevírá přístup k prémiovým trhům a vyšším cenám bio medu.
Výhody a nevýhody přirozeného včelaření
Výhodami jsou: nižší náklady na chemikálie, etičtější přístup k včelám, potenciálně vyšší odolnost včelstev v dlouhodobém horizontu, lepší reputace u části zákazníků a osobní uspokojení z souladu s přírodou.
Nevýhodami jsou: nižší výnosy medu (zejm. zpočátku), větší riziko ztráty včelstva zejm. při selhání přirozené kontroly varroázy, obtížnější splnění zákonných povinností léčby varroázy čistě přirozenými metodami a menší dostupnost znalostí a podpory ve srovnání s konvenčním přístupem.
Pro začátečníky je přirozené včelaření lákavé myšlenkou, ale prakticky obtížnější bez základních zkušeností s konvenčním přístupem. Doporučuji nejprve zvládnout základy, pochopit chování včelstva a biologii varroázy – a pak postupně přecházet k přirozenějšímu přístupu na základě vlastních zkušeností a přesvědčení.