Varroáza je parazitární onemocnění způsobené klíšťatem Varroa destructor a je bezpochyby nejzávažnějším zdravotním problémem včelstev na celém světě. Od svého rozšíření z Asie do Evropy v 80. letech 20. století způsobila kolaps milionů včelstev a trvale změnila způsob, jakým včelaři o svá včelstva pečují. Pochopení biologie a patologie varroázy je nezbytným základem moderního včelařství.
Biologie roztoče Varroa destructor
Varroa destructor je dvoupohlavní ektoparazit – vněšní parazit – původně adaptovaný na asijskou včelu Apis cerana. Při přenosu na evropskou včelu Apis mellifera se adaptoval s úspěchem, ale rozdíl je klíčový: A. cerana vyvinula obranné mechanismy (hygiénické chování, grooming – vzájemné odstraňování roztočů), zatímco A. mellifera tyto mechanismy nemá nebo je má výrazně slabší. Samička Varroa má velikost přibližně 1,5 × 1,7 mm (plochý, oválný tvar) a je tedy viditelná pouhým okem na dospělých včelách nebo v buňkách.
Životní cyklus a reprodukce
Rozmnožování probíhá výhradně v uzavřených buňkách s vyvíjejícím se plodem. Samička vstoupí do buňky těsně před jejím zavíčkováním, ukryje se pod larvou a po zavíčkování začne klást vajíčka. Na dělnické buňce stihne zaklást 2–3 vajíčka (přibližně každé 30 hodin jedno), na trubčí buňce díky delší době vývoje 4–5 vajíček. Z vajíček se vyvinou samičky a samečci; spáření probíhá uvnitř buňky a fertilizované samičky (dospělé dcery) opouštějí buňku společně s vylíhlou dělnicí. Samečci zahynou v buňce a jsou odklizeni. Dospělé samičky (matky i dcery) pak parazitují na dospělých dělnicích, přisávají se k mezičlánkům zadečku a sají hemolymfu (hmyzí ekvivalent krve).
Poškození způsobené Varroa
Přímé škody zahrnují fyzické poškození plodu (deformace křídel, končetin), snížení hmotnosti vylíhlých dělnic a zkrácení jejich délky života. Nepřímé škody jsou závažnější: Varroa je vektorem nejméně 17 virů, z nichž nejdůležitější jsou DWV (Deformed Wing Virus), ABPV (Acute Bee Paralysis Virus), IAPV (Israeli Acute Paralysis Virus) a SBV (Sacbrood Virus). Přenos virů inokulací – přímým vpravením do hemolymfy při sání – je efektivnějším přenosem než pouhá přítomnost viru v prostředí. Výsledkem je dramatické snížení imunitní kompetence dělnic a zkrácení jejich funkčního života.
Proč se varroáza liší od ostatních nemocí
Varroáza je jedinečná v tom, že je to parazit, nikoli infekční agens. Neexistuje „léčba“ v klasickém smyslu – roztočů se nelze zbavit jednou provždy, podobně jako si nemůžeme natrvalo zbavit klíšťat v lesích. Každé chemické nebo biotechnické ošetření populaci roztočů pouze sníží na zvladatelnou úroveň. Populace se pak opět začne rozmnožovat. Bez pravidelného ošetřování by neléčené včelstvo s evropskou matkou zahynulo v průměru do 2–4 let od infestace. Efektivní management Varroa je proto celoživotním závazkem každého zodpovědného včelaře.
Situace v Česku a globálně
V ČR je varroáza od 80. let všudypřítomná – neexistují volná teritoria bez infestace. Zákon o veterinární péči ukládá povinnou léčbu varroázy každému registrovanému včelaři. Veterinární inspekce provádí namátkové kontroly. Globálně, varroáza je hlavní příčinou úhynu včelstev spolu s pesticidy a úbytkem kvetoucích rostlin. Výzkum odolných linií (VSH matky, Gotlandské populace) je prioritou vědeckých pracovišť po celém světě jako potenciální dlouhodobé řešení bez nutnosti chemického ošetřování.