Trubci jsou samci včely medonosné a tvoří třetí skupinu jedinců ve včelí rodině – vedle matky a dělnic. Na rozdíl od dělnic nepracují, neshromažďují nektar ani pyl, nestaví plásty a nebrání úl. Jejich jedinou biologickou funkcí je oplodnění matky. Přesto jsou trubci fascinující součástí včelí společnosti a jejich přítomnost v úlu odráží aktuální stav a potřeby rodiny.
Vývoj trubce
Trubci se vyvíjejí z neoplodněných vajíček – jde o tzv. parthenogenezi (vývoj z nepohlavně oplodněného vajíčka). Matka může regulovat, zda vajíčko oplodní spermiemi (vznikne dělnice nebo matka), nebo nikoliv (vznikne trubec). Neoplodněná vajíčka klade matka do větších trubčích buněk, jejichž průměr je přibližně 6,9 mm (oproti 5,3 mm pro dělnické buňky).
Vývoj trubce trvá 24 dní: 3 dny jako vajíčko, 6,5 dne jako larva v otevřené buňce, 14,5 dne jako kukla v uzavřené buňce. Larvy trubců jsou krmeny stejnou potravou jako dělnice (med, pyl, malé množství mateří kašičky), ale po delší dobu. Trubci se líhnou s výrazně větší tělesnou hmotností než dělnice.
Fyzické vlastnosti trubce
Trubec je výrazně větší a robustnější než dělnice. Má zavalitější tělo, velké složené oči, které pokrývají téměř celou hlavu (pomáhají při hledání matky ve vzduchu) a krátký, tlusté tykadla. Nemá žihadlo – jeho kladélkový aparát byl evolucí transformován na pohlavní orgán. Trubec nemá voskové žlázy, pollinium (košíček na nohách pro sbírání pylu) ani Nassonnovu žlázu pro produkci orientačních feromonů.
Trubci mají kratší jazýček než dělnice – nemohou sbírat nektar z hlubokých květů. Jsou závislí na zásobách úlu a jsou krmeni dělnicemi, dokud je rodina ochotna je živit.
Snubní let a páření
Trubci opouštějí úl v teplých odpoledních hodinách a letí na tzv. shromaždiště trubců – stabilní místa v krajině, kde se scházejí trubci z různých včelstev a čekají na matku. Na shromaždišti může být přítomno několik stovek až tisíc trubců z okruhu 3–5 km.
Při příchodu matky se trubci strhnou v honbě – vytvoří „kometový chvost“. Nejrychlejší trubci (v průměru létají rychlostí 16 km/h) dostihnou matku jako první. Páření probíhá za letu – trubec přiloží svůj pohlavní orgán a přenese spermie do pohlavního ústrojí matky. Po kopulaci trubec okamžitě hyne (pohlavní orgán se odtrhne). Matka se spáří s 10–20 trubci.
Trubci a sezónnost
Trubci se v úlu vyskytují zpravidla od dubna do září – v době, kdy je šance na setkání s matkou. Jejich počet je největší v květnu a červnu, kdy probíhá rojení a je největší pravděpodobnost oplodnění nových matek. Na podzim, kdy přestává být potřeba jejich přítomnosti, dělnice trubce vytlačí z úlu a přestanou je krmit. Trubci bez přístupu k potravě zahynou během několika dní. Tento „trubčí lov“ je přirozený a pro včelaře dobře viditelný.
Přítomnost trubců mimo sezónu nebo jejich lov v nevhodnou dobu mohou být příznakem problémů (bezmatečnost, přítomnost trubčice). Naopak úplná absence trubců u zdravého včelstva v aktivní sezóně je neobvyklá a stojí za prověření.
Trubci a genetika
Z genetického hlediska jsou trubci důležitým nosičem genetické informace otcovské linie. Protože vznikají z neoplodněných vajíček, nesou genotyp matky (haploidní organismy – mají jednu sadu chromosomů místo dvou). Při páření předají svůj genetický příspěvek mateřské matce, čímž ovlivní vlastnosti celé budoucí generace dělnic.
Šlechtitelé využívají znalost genetiky trubců při plánování chovných programů. Výběr trubčích včelstev je klíčovým krokem při šlechtění – pokud chceme šlechtit na mírné chování nebo odolnost vůči chorobám, musíme kontrolovat nejen matky, ale i trubce v oblasti.
Trubci jako indikátor zdraví rodiny
Správný poměr trubčích buněk a trubců na plástvi je přirozenou součástí zdravého hnízda. Zdravá rodina chová zpravidla 10–15 % trubčí plodiste. Nadměrné množství trubčího plodu (přes 20–30 %) může být příznakem přítomnosti trubčice nebo problémů s matkou.
Zkušený včelař sleduje proporce trubčích buněk a trubčího plodu při každé prohlídce. Přítomnost trubčích vajíček a larev v dělnických buňkách je klasickým příznakem bezmatečnosti a přítomnosti kladoucích dělnic.
Trubci a varoáza
Roztočka varroa preferuje trubčí buňky pro svůj reprodukční cyklus – samice roztoče snáší v trubčích buňkách výrazně více vajíček než v dělnických. Trubčí plod tak slouží jako „past na varoázu“ – přidáním trubčích mezistěn a pravidelným vyřazováním uzavřeného trubčího plodu lze výrazně snížit populaci roztočů. Tato metoda (biotechnická kontrola varoázy) je účinným doplňkem chemického ošetření.
Trubci jsou pro fungování včelí rodiny nezbytní, i když jejich role je zdánlivě pasivní. Bez trubců by včelstvo nemělo jak zajistit oplodnění nových matek a genetické obohacení kolonie. Jsou nepostradatelnou součástí reprodukčního cyklu druhu.