Včelí rodina je jedním z nejsložitějších a nejfascinujícnějších společenství v přírodě. Pochopení její struktury, hierarchie a fungování je základem úspěšného včelaření. Bez znalosti biologie včelí rodiny nelze správně interpretovat to, co vidíte při prohlídce úlu, a nelze přijímat správná rozhodnutí o péči.
Složení včelí rodiny
Zdravá včelí rodina se skládá ze tří kast: matky (královny), dělnic a trubců. Každá kasta má přesně definovanou roli a bez jejich spolupráce by rodina nemohla fungovat ani přežít.
Matka je jedinou plodnou samicí v celém úlu. Je výrazně větší než dělnice – má prodloužené zadečky a mohutné hruď. Její jediným posláním je kladení vajíček – plodná matka může denně naklást 1 500–2 000 vajíček, v vrcholné sezóně až 3 000. Matka žije 3–5 let, ale optimální plodnost si udržuje jen první 2–3 roky. Starší matka klade méně vajíček a má tendenci klást nevyplozená vajíčka (trubčí plod v dělnicových buňkách). Výměna matky za mladší je proto součástí moderní péče o včelstvo.
Dělnice jsou neoplozené samice – tvoří drtivou většinu rodiny (90–98 % všech jedinců). Silné letní včelstvo čítá 60 000–80 000 dělnic, zimní pak jen 10 000–20 000. Dělnice jsou nositeli veškeré práce: starají se o larvy, staví plásty, sbírají nektar, pyl a vodu, zpracovávají med, brání úl a regulují teplotu a vlhkost. Každá dělnice v průběhu svého života prochází různými pracovními rolemi (viz níže).
Trubci jsou samci včely medonosné. Jejich jedinou biologickou rolí je oplodnění mladé matky. Trubci nemají žihadlo, nevybírají potravu a jsou závislí na krmení od dělnic. V silné letní rodině bývá 200–1 500 trubců. Na podzim, kdy končí rojová sezóna a oplodňování nových matek, dělnice trubce vyhánějí z úlu – neschopní létání za chladného počasí trubci hladoví a hynou. Přítomnost trubců v zimě je příznakem ztráty matky (bezmatečnost).
Věkové role dělnic
Dělnice neprovádějí celý život stejnou práci. S věkem postupují přes různé pracovní role podle fyziologické zralosti jejich žláz a orgánů. Toto postupování je elegantním systémem dělby práce uvnitř rodiny.
V prvních dnech života (1.–3. den) mladá dělnice čistí buňky a zahřívá plod. Ve 4.–12. dni se aktivují mléčné žlázy a dělnice se stává kojičkou – krmí larvy mateřím mléčkem a starší larvy směsí medu a pylu. Ve 12.–18. dni se aktivují voskové žlázy a dělnice staví nové buňky, zpracovává přinesený nektar a přijímá pylové zásoby od letnic. Od 18. do 21. dne střeží vstup do úlu a čišťuje česno. Od 21. dne (výjimečně dříve) se stává letnicí – létá na průzkum a sběr nektaru, pylu, vody a propolisu.
Životnost dělnice závisí na ročním období. Letní dělnice, pracující v plném tempu, se dožijí jen 6–8 týdnů. Zimní dělnice (narozené na přelomu léta a podzimu) jsou fyziologicky odlišné – mají tlustší tukové zásoby a dobře vyvinuté zásobní proteiny. Dožívají se 5–7 měsíců a tvoří základ rodiny, která přezimuje a zahájí jarní rozvoj.
Komunikace ve včelí rodině
Včely komunikují třemi hlavními způsoby: tanci, feromony a vibracemi. Slavný waggle dance (třasavý tanec) popsal nositel Nobelovy ceny Karl von Frisch. Sběračka tančí na plástech a svým pohybem a délkou tance sděluje ostatním včelám směr a vzdálenost ke zdroji potravy. Úhel vůči svislé ose plástů odpovídá úhlu vůči slunci, délka přímé části tance kóduje vzdálenost.
Feromony hrají klíčovou roli v regulaci chování celé rodiny. Matka produkuje mateří látku (kyselina 9-oxo-2-decenová), která potlačuje vývoj vaječníků u dělnic a brání jim ve výchově nových matek. Nedostatek mateří látky (při ztrátě matky) spouští záchranné chování – dělnice začnou vychovávat nové matky z mladých larev. Alarmové feromony (isoamylacetát) u česna nebo u zraněné včely spouštějí obranné chování roje.
Roční cyklus včelí rodiny
Včelí rodina se řídí přesným ročním rytmem, který je třeba znát pro správné plánování péče. V zimě (prosinec–únor) je rodina semknuta v zimním chomáči uprostřed plástů. Teplota v centru chomáče je kolem 20–30 °C, na okraji jen 8–10 °C. Včely se pohybují ve chomáči – ty na okraji se promítají do středu a naopak. Spotřeba zásob je v přísné zimě minimální; problémy nastávají při delším teplém počasí, které startuje předčasný chov plodu.
Na jaře (únor–duben) se matka rozklestňuje a začíná intenzivní kladení. Rodina se rychle rozrůstá – každé 3 týdny se zvyšuje počet dělnic. Jaro je náročným obdobím: zásoby se spotřebovávají, ale snůška ještě není dostupná. Hladový jarní úsek (konec března, začátek dubna) je kritickým okamžikem – slabá nebo špatně prezimovaná rodina může v tomto období zahynout.
V létě (května–července) dosahuje rodina maximální síly. Silné včelstvo při dobré snůšce přinese denně 1–3 kg nektaru. V červnu a červenci probíhá hlavní rojová sezóna – přirozené množení rozvinuté rodiny. Na konci léta (srpen) se rozvoj zpomaluje, dělnice začínají vyhánět trubce a rodina se připravuje na zimu.
Na podzim (září–říjen) matka zpomaluje kladení. Vychovávají se zimní dělnice s bohatými tukovými zásobami. Rodina uzavírá česno propolisem a připravuje zimní chomáč. Včelař provádí podzimní ošetření varroázy a kontrolu zásob na zimu (min. 15–20 kg medu na rodinu).
Rojení jako přirozené rozmnožování
Rojení je způsob, jakým se včelí rodina přirozeně rozmnožuje. Když rodina dosáhne určité síly a hustoty, začne vychovávat nové matky v rozlehlých miskovitých buňkách (matečnících). Před vylíhnutím nových matek stará matka s přibližně polovinou rodiny opustí úl jako primární roj. Tento roj se usadí na blízkém místě (větev stromu, keř) a pátrá po novém domově.
V původním úlu se vylíhne první nová matka – buď zničí ostatní matečníky, nebo se s nimi utká v souboji, přičemž přežije jen jedna. Nová matka odletí na snubní let, kde se páří s 10–20 trubci z okolních stanovišť. Po návratu zahájí kladení a cyklus pokračuje.
Pro včelaře je rojení komplikací – ztráta poloviny pracovní síly v kritické době snůšky. Proto existují různé metody prevence rojení (pravidelné přidávání prostor, vytvoření umělého oddělku, výměna matky). Pochopení rojivého pudu je klíčem k jeho předcházení.