Chemické ošetření Varroa (kyselina šťavelová, mravenčí, thymol) je nejrozšířenější metodou kontroly, ale existují biologické a biotechnické přístupy, které jsou šetrnější k produktům a mohou snížit celkové chemické zatížení včelstev. Správná kombinace metod je základem integrované správy zdraví včelstev (IPM – Integrated Pest Management).
Biotechnické metody – záchyt na trubčím plástu
Varroa silně preferuje trubčí buňky pro reprodukci – frekvence infestace trubčích larev je 5–10× vyšší než dělničích. Tato preference se využívá jako „past“: do včelstva vložíme rámek s trubčí mezistěnou nebo prázdný rámek, kde dělnice postaví divoké dílo – zpravidla trubčí. Matka ho zakladí trubčími vajíčky, larvy jsou selektivně infestovány Varroa. Před zavíčkováním (nebo těsně po) tyto buňky zcela odstraníme a zlikvidujeme – spalením nebo zmražením (24 h v mrazáku pod -18°C). Tím odstraníme velkou část reprodukující se populace roztočů. Metoda je nejúčinnější v kombinaci s chemickými ošetřeními, nikoliv jako samostatné opatření.
Bezplodová přestávka jako léčebná příležitost
Kyselina šťavelová je nejúčinnější při léčbě v době, kdy v úlu není plod – v plodu jsou roztoče chráněny voskem a kyselina je nedosáhne. Přirozená bezplodová přestávka nastává v zimě (typicky prosinec–leden), kdy matka přestala klást. Uměle vyvolaná bezplodová přestávka je dosáhnutelná uzavřením matky v klíčce na 24 dní – po tuto dobu celý uzavřený plod se vylíhne a zbývají jen phorétičtí (pohybující se na dospělých dělnicích) roztoči, které kyselina šťavelová spolehlivě zasáhne. Účinnost ošetření za bezplodová situace je 90–97 % oproti 50–70 % při přítomnosti plodu.
Odstraňování zapečetěného trubčího plodu v reprodukční sezóně
V průběhu sezóny, kdy klíčkování matky nelze zastavit, je alternativou pravidelné odstraňování rámku s trubčím plodem každých 21–24 dní (délka vývoje trubce). Touto technikou systematicky odstraňujeme záchytné body pro rozmnožující se Varroa a snižujeme tempo exponenciálního růstu populace. Samotná technika nestačí pro udržení infestace na bezpečné úrovni, ale výrazně prodlužuje interval nutného chemického ošetření.
Hyperthermie – léčba teplem
Varroa destructor je citlivá na teplotu – při teplotě 40–47°C po dobu 2–3 hodin zahyne, zatímco dospělé včely tuto teplotu bez poškození přežijí (včelstvo samo reguluje teplotu do 35°C a dospělé dělnice snesou krátkodobě vyšší teplotu). Speciální hypertermické klece umožňují zahřátí rámků s dospělými včelami na 40–42°C po dobu 3 hodin. Metoda je bez chemického rezidua, vhodná pro ekologické včelařství, ale technicky náročná a časově zatěžující. Účinnost je při správném provedení 70–90 %. Komerčně dostupná zařízení (Thermosolar Hive, Oxaterm) jsou dostupná, ale nákladná.
Selekce odolných linií – dlouhodobé biologické řešení
Nejtrvalejším biologickým řešením je šlechtění včel s geneticky podmíněnou odolností vůči Varroa. VSH (Varroa Sensitive Hygiene) matky jsou schopny detekovat napadené buňky a otevírat je dříve, než se roztoče stihnou rozmnožit. Recapping (opakované zavíčkování buněk) jako přirozená imunitní strategie je dalším selektovaným znakem. Gotlandská populace divokých včel, která přežívá bez léčby více než 25 let na švédském ostrově Gotland, je předmětem intenzivního výzkumu a nabízí naději na vytvoření samoudržitelných odolných populací.