Opylování je ekologická služba, která má nedocenitelný ekonomický a přírodní význam. Včely medonosné jsou považovány za nejvýznamnější opylovače domestikovaných zemědělských plodin na světě. Pochopení toho, jak opylování probíhá, proč je tak důležité a jak ho podpořit, je základem pro každého, kdo se zabývá včelaři nebo péčí o krajinu.
Biologie opylování
Opylování je přenos pylových zrn z tyčinky (mužského pohlavního orgánu) květu na bliznu (část pestíku, ženského pohlavního orgánu) stejného nebo jiného jedince stejného druhu. Tento přenos je nezbytný pro oplodnění vajíčka a vznik semene a plodu.
Rostliny vyvinuly různé strategie pro přilákání opylovačů: barevné a tvarované korunní lístky, vůni, nektar a pyl jako odměnu. Včely jsou přilákány primárně nektarem (jako zdrojem energie) a pylem (jako zdrojem bílkovin). Při jejich sbírání se pyl přichytí na chlupaté tělo včely a při návštěvě dalšího květu se přenese na bliznu.
Klíčový je fakt, že včela při sbírání pylu část zrn nevyhnutelně ztrácí na různých místech těla a přenáší je mezi květy. Tato „nechtěná“ přeprava je pro rostlinu záměrně výhodná – živí opylovače za výkon opylování.
Jak včely sbírají pyl
Pyl sbírá specializovaná létavka – pylonáška. Pomocí speciálně tvarovaných kartáčků na nohách sbírá pyl ze svého ochlupení a přendává ho do košíčků (corbiculae) na zadních nohách. Tyto košíčky jsou prohloubeniny lemované chlupy, do nichž se navlhčený pyl fixuje a formuje do charakteristických hrudek (pylových rousků).
Jedna včela může přinést do úlu hrudky pylu o hmotnosti 8–15 mg při každém letu. V aktivním dni může uskutečnit 10–15 sběrných letů. Za sezónu přinese jedno průměrně silné včelstvo 15–40 kg pylu. Při každém letu navštíví 50–1 000 květů.
Selektivita a věrnost květu
Jednou z klíčových vlastností, díky níž jsou včely tak účinnými opylovači, je tzv. věrnost druhu (flower constancy). Pylonáška si zpravidla vybere jeden druh rostliny na jeden sběrný let a navštěvuje výhradně tento druh. Výsledkem je, že pyl se přenáší mezi jedinci téhož druhu – a to je přesně to, co rostlina potřebuje pro úspěšné opylování.
Věrnost druhu je výhodná i pro včelu – specializace na jeden druh zvyšuje efektivitu sběru. Nektar a pyl z různých druhů se liší chemickým složením a včela, která si zvolí jeden druh, dokáže efektivně lokalizovat zdroje a optimalizovat trasy.
Ekonomická hodnota opylování
Ekonomická hodnota opylovatelské služby včel je obrovská. Globální odhady přínosu opylování pro zemědělství se pohybují v řádu stovek miliard eur ročně. V ČR závisí na hmyzím opylování přibližně 70–80 % zemědělských plodin, zejména ovoce, zelenina, olejniny a mnohé plodiny zkrmované dobytkem.
Typické plodiny závislé na opylování včelami v ČR: jablka, hrušky, třešně, švestky, maliny, jahody, řepka, slunečnice, řepa semena, okurkáče, dýně, fazole, jetel, vikev a desítky dalšího. Bez opylování by výnosy klesly dramaticky nebo by plodiny vůbec nepřinesly plody.
Opylování jako cílená služba
Mimo přirozeného opylování divokých i kulturních rostlin existuje v zemědělství praxe záměrného nasazení včelstev k opylení určité plodiny. Včelaři přivážejí své úly na okraje polí, sadů nebo skleníků v době kvetení a za tuto službu dostávají odměnu (nebo oplátkou bezplatný přístup k snůšce).
Opylování jako placená služba je v ČR ještě méně rozvinuté než v západní Evropě nebo USA, ale zájem ze strany sadařů a zemědělců roste. Standardní cena za pronájem včelstva k opylení sadu nebo pole se v ČR pohybuje od 500 do 2 000 Kč za úl a sezónu, v zahraničí je tato cena výrazně vyšší.
Divoké opylovače vs. včely medonosné
Včela medonosná je sice nejdůležitějším domestikovaným opylovačem, ale celá řada divokých opylovačů (čmeláci, samotářské včely, motýli, pestřenky, brouci) plní v ekosystému nezastupitelnou roli, zejména pro volně rostoucí rostliny a lesní stromy. Divoké opylovače jsou efektivnější pro opylování některých plodin (rajčata vyžadují vibrační opylování – tzv. buzz pollination – které medonosná včela neprovádí, ale čmeláci ano).
Ztráta divokých opylovačů vlivem intenzivního zemědělství, pesticidů a úbytku biotopu je vážným problémem biodiverzity. Kompenzace divokých opylovačů zvyšováním počtu úlů s medonosnou včelou není plnohodnotným řešením – medonosná včela může naopak konkurovat divokým opylovačům o potravu.
Podpora opylovačů v krajině
Každý včelař a zahrádkář může přispět k podpoře opylovačů: výsadbou rostlin bohatých na nektar a pyl (levandule, máta, lípa, akát, ostružiník, meduňka, šalvěj, lichořeřišnice a desítky dalších), zachováním ploch pro divoké opylovače (kvetoucí meze, neudržované okraje polí, živé ploty), omezením nebo eliminací pesticidů v zahradách a na polích a vytvářením úkrytů pro divoké včely (hmyzí hotely, hromady kamení, neudržované suché stráně).
Opylování je fascinujícím příkladem symbiózy mezi rostlinami a hmyzem, která po miliony let formovala dnešní krajinu. Ochrana opylovačů je jednou z nejnaléhavějších úloh ochrany přírody i zárukou potravinové bezpečnosti.