Rojení je z pohledu přírody přirozený způsob množení včelstev, z pohledu produkce medu ale představuje výraznou ztrátu. Včelař, kterému se rodina vyrojí, přichází nejen o polovinu včel, ale i o významnou část plánované sklizně.
Ztráta pracovní síly v klíčovém období
Rojení obvykle nastává v květnu a červnu, tedy přesně v době, kdy by měla být rodina na vrcholu síly a připravena využít hlavní snůšku. Odchodem roje odejde s matkou i významná část zkušených létavek, takže mateřské včelstvo zůstává oslabené právě v okamžiku, kdy by mělo sbírat nejvíc.
Přerušení kladení matky
Před rojením matka omezuje kladení, aby zeštíhlela pro let, a mateřské včelstvo navíc čeká na vylíhnutí a zapáření nové matky, což trvá i tři týdny, během kterých prakticky nedochází k obnově populace dělnic. Tento výpadek v kladení se projeví oslabením síly rodiny o několik týdnů později.
Rozdělení potenciální sklizně
I když roj sám o sobě může za příznivých podmínek v novém domově ještě nasbírat nějaký med, jeho produkce je zpravidla mnohem nižší než produkce jednoho silného, nerozděleného včelstva. Součet medu od mateřského včelstva a roje bývá nižší, než kolik by vytěžila jedna nerozdělená silná rodina.
Proč se antirojová opatření vyplácí
Z těchto důvodů věnují zkušení včelaři velkou pozornost prevenci rojení – rozšiřování prostoru, odebírání plodu do oddělků nebo rušení matečníků – protože udržení síly včelstva pohromadě během hlavní snůšky se přímo promítá do vyšší sklizně medu na konci sezóny.