Včelstvo jako celek je mimořádně dobře vyvinuto pro obranu svého domova, zásob a potomstva. Strategie ochrany včel jsou výsledkem milionů let evoluce a zahrnují fyzické, chemické i organizační mechanismy. Pochopení obranných strategií včel pomáhá včelaři lépe pracovat se svými včelstvy a minimalizovat riziko bodnutí.
Žihadlo jako hlavní obranná zbraň
Nejznámějším obranným prostředkem včely medonosné je žihadlo – modifikovaný kladélkový aparát, který mají pouze dělnice a matka (trubci žihadlo nemají). Žihadlo dělnice je opatřeno zpětnými zoubky, díky nimž zůstane v kůži savce po bodnutí. Při pokusu o vytažení se žihadlo odtrhne od těla včely spolu s jed. vakem a čerpacím svalstvem, které pokračuje v pumpování jedu ještě několik minut. Toto odtržení žihadla je pro dělnici smrtelné, ale maximalizuje účinnost bodnutí – do rány se dostane více jedu.
Matka má hladké žihadlo bez zoubků a může bodat opakovaně. Matka však používá žihadlo výhradně při souboji s jinou matkou, nikoli k obraně vůči savcům. Trubci jsou zcela bezbranní – jejich žihadlo bylo evolucí ztraceno, protože trubci se na obraně úlu nepodílejí.
Poplašné feromony a koordinace obrany
Při bodnutí nebo při zjištění ohrožení uvolní strážné nebo bránící se včely poplašné feromony z Nassonnovy žlázy a ze žihadlové žlázy. Hlavní složkou poplašného feromonu je isoamylacetát (vůní připomínající banány), který působí jako chemický alarm pro ostatní včely. Signál se šíří v okruhu několika metrů a mobilizuje strážné včely k obraně.
Čím více včel se zapojí do obrany, tím více poplašného feromonu se uvolní a tím silnější je reakce. Proto je při práci se včelami důležité minimalizovat bodnutí – každé bodnutí zvyšuje agresivitu celého včelstva. Kouřovač pomáhá neutralizovat poplašné feromony a maskuje je vůní kouře, čímž brání eskalaci obranné reakce.
Strážní včely a kontrola česna
Česno úlu střeží specializované strážní včely, které kontrolují každého, kdo se chce dostat do úlu. Strážkyně kontrolují čichem – každé včelstvo má charakteristický vůňový podpis (kombinace feromonů a prostředí úlu). Včely z cizího včelstva nebo jiné druhy hmyzu jsou okamžitě identifikovány a odháněny nebo usmrceny.
Počet strážních včel se mění v závislosti na situaci. Při hrozbě nebo při toku (kdy se lotry snaží krást med) je strážní hlídka posílena. Při klidném stavu je strážnic málo. Přirozená odolnost vůči vniknutí cizích včel závisí na plemeni a temperamentu rodiny – některá plemena (například Apis mellifera carnica) jsou mírumilovnější, jiná (Apis mellifera ligustica nebo afrikanizované včely) jsou obrannější.
Propolisové bariéry
Propolis – pryskyřičná hmota sbíraná z rostlin – slouží nejen jako tmel, ale i jako antimikrobiální ochrana. Propolis pokrývá vnitřní stěny úlu vrstvou s antibakteriálními a antimykotickými vlastnostmi. Mrtvá těla vetřelců (myší, šneků, motýlic), která jsou příliš velká na vynesení z úlu, včely zabalí do propolisu a tím je mumifikují a zabrání rozkladu a šíření infekce.
Propolisování vchodu je obrannou strategií zejména na podzim a v zimě, kdy včely zužují česno a utěsňují spáry, aby zamezily průvanu a vstupu parazitů. Silné propolisování je typické pro průběžné divoce žijící včelí kolonie.
Hygiena úlu jako obrana proti patogenům
Jednou z nejdůležitějších obranných strategií vůči mikrobiálním a parazitickým nepřátelům je tzv. hygienické chování (hygienic behaviour). Včely s touto vlastností aktivně detekují a odstraňují infikované nebo mrtvé larvy z buněk – odkrývají víčka a vyklízejí obsah ven z úlu. Tato schopnost výrazně snižuje šíření chorob, jako je chalkovitost nebo mor plodu.
Hygienické chování je geneticky podmíněné a jeho intenzita se mezi rodinami liší. Šlechtitelé pracují na selekci linií se silným hygienickým chováním, protože jde o jeden z nejúčinnějších přirozených obranných mechanismů.
Obraná reakce vůči varoáze
Roztoč Varroa destructor je v současnosti největším biologickým nepřítelem včelstev. Přirozená obranná reakce včel vůči varoáze zahrnuje grooming (vzájemné čistění těla a odstraňování roztočů) a VSH chování (Varroa Sensitive Hygiene) – schopnost detekovat a odstraňovat parazitem napadené buňky s plodem. Včely s výraznými VSH vlastnostmi dokážou udržet populaci roztočů na přirozené nízké úrovni bez chemického ošetření.
Šlechtění na VSH vlastnosti je jedním ze slibných směrů v boji proti varoáze. V Evropě i ve světě existují chovné linie s prokázanou tolerancí vůči varoáze, které dokáží přežít bez nebo s minimálním ošetřením.
Nepřátelé včelstev v přírodě
Včelstva čelí celé řadě přirozených nepřátel. Medvědi (tam, kde se vyskytují) jsou schopni zcela zničit úl pro získání medu a plodu – v oblastech s výskytem medvěda hnědého je nutné chránit úly elektrickým ohradníkem. Sršně (zejména asijská sršeň Vespa velutina, která se šíří Evropou) loví létající dělnice před úlem a mohou výrazně oslabit včelstvo. Myši v zimě vnikají do úlů a ničí plásty.
Skunkové (v Severní Americe), medojezy (v Africe) a jiní savci mohou napadnout úl. Ptáci jako vlha pestrá nebo zlatohlávek loví včely za letu. Parazitické mouchy (například Apocephalus borealis v Severní Americe) kladou vajíčka do těla včel.
Obrana vůči člověku a včelař
Včely reagují na řadu podnětů, které je mohou vydráždit: tmavé barvy oblečení (připomínají predátory), silné pachy (parfém, pot, alkohol), náhlé pohyby a vibrace. Zkušený včelař pracuje klidně, pomalu a předvídatelně, čímž minimalizuje obrannou reakci. Kouřovač, klidný přístup a správný ochranný oděv jsou nejlepší ochranou.
Obranné strategie včel jsou komplexní a fascinující. Pro včelaře jsou zdrojem poučení o fungování biologického systému, ale i praktickými informacemi pro bezpečnou a efektivní práci s včelstvy.