Zazimování včelstva je jednou z nejdůležitějších operací v celém včelařském roce. Na tom, jak dobře včelař včelstvo připraví na zimu, závisí jeho přežití, zdravotní stav na jaře a výkonnost v příštím roce. Špatná příprava na zimu je jednou z nejčastějších příčin zimních ztrát včelstev.
Kdy začít se zazimováním
Příprava na zimu nezačíná až na podzim – je to celoroční proces. Nicméně konkrétní zazimovací práce probíhají zpravidla od konce srpna do října, v závislosti na nadmořské výšce a průběhu počasí. Základní pravidlo zní: včelstvo zazimujte dříve, než teploty trvale poklesnou pod 10 °C a včely přestanou létat.
V níže položených oblastech ČR probíhá zazimování zpravidla v září–říjnu, ve vyšších polohách o 2–4 týdny dříve. Důležité je, aby byly všechny zazimovací práce dokončeny ještě za tepla, kdy lze zkontrolovat zásoby, ošetřit varoázu a zajistit správnou konfiguraci hnízda.
Síla a složení zimního chomáče
Zdravé a silné včelstvo je základním předpokladem úspěšného zazimování. Zimní chomáč by měl být tvořen dostatečným počtem zdravých, mladých včel – tzv. zimních včel. Ty se líhnou zpravidla v srpnu a září z posledních generací plodu a jsou fyziologicky připraveny na dlouhý zimní odpočinek.
Slabá včelstva mají nižší šanci přežít zimu, protože menší chomáč hůře udržuje teplotu a rychleji spotřebuje zásoby. Pokud máte více slabých včelstev, zvažte jejich spojení do jednoho silnějšího před zazimováním. Dvě slabá včelstva přežijí zimu s mnohem vyšší pravděpodobností jako jedno silné.
Zásoby na zimu – množství a kvalita
Dostatečné zásoby jsou absolutně klíčové. Průměrné české včelstvo spotřebuje za zimu 8–12 kg zásob, v závislosti na délce a tuhosti zimy, síle rodiny a zdravotním stavu. Bezpečný standard je zajistit na zimu zásoby o hmotnosti 15–18 kg – určitá rezerva je vždy lepší než nedostatek.
Zásoby by měly tvořit výhradně cukerný sirup (invertovaný cukr) nebo vlastní med bez medovice. Medovicový med je pro zimování nevhodný, protože obsahuje nevyužitelné minerály, které přetěžují trávicí soustavu včel. Pokud jsou v plástech zásoby medovice, je nutné je nahradit cukerným sirupem před zazimováním.
Přikrmování sirupem provádějte brzy – nejpozději do konce srpna nebo začátku září – aby měly včely dostatek času sirup zpracovat a uzavřít. Pozdní přikrmování v říjnu, kdy jsou teploty nízké, je neefektivní a může způsobit problémy s vlhkostí v úlu.
Konfigurace hnízda před zimou
Před zazimováním je třeba správně uspořádat hnízdo. Zásoby by měly být soustředěny v horní části hnízda, protože chomáč se v zimě pohybuje směrem nahoru za zásobami. Plodové plásty s posledním plodem umístěte do středu, zásobní plásty s medem nad ně a do boků.
Odstraňte nadbytečné prázdné plásty, aby včely nemusely vytápět zbytečně velký prostor. Zimní hnízdo by mělo být kompaktní. V nízkém nástavkovém úlu (LN) nebo česko-slovenském normálu (ČSN) postačí na zimu 8–10 plástů. V Langstrothově úlu se dvěma nástavky se zásoby soustřeďují do horního nástavku.
Léčení varoázy před zazimováním
Podzimní léčení varoázy kyselinou šťavelovou je klíčovým krokem, který nesmí být opomenut. Kyselina šťavelová je v bezplodovém období (říjen–listopad, kdy není v úlu plod) nejúčinnější – působí přímo na roztoče na těle včel, kde není chráněn víčkem buňky.
Léčení se provádí kapáním roztoku kyseliny šťavelové (3,5% vodný roztok v cukrovém sirupu) nebo odpařováním pomocí speciálního odpařovače. Kapání je účinnější (účinnost 90–95 % při bezplodovém stavu), ale vyžaduje přímý přístup k plástům. Odpařování je méně invazivní, ale o něco méně účinné.
Léčení provádějte při teplotách nad 3–5 °C, kdy jsou včely ještě aktivní a mohou si kyselinu šťavelovou předávat v rámci chomáče. Nejpozději léčte v listopadu před tvrdými mrazy.
Česno a větrání
Česno by mělo být před zimou zúženo, aby bylo snazší pro včely bránit úl před myšmi a jinými škůdci. Použijte česníkovou mřížku nebo nastavte česno na šířku 1–2 cm. Zároveň zablokujte vstup myším – ty mohou v zimě vniknout do úlu a způsobit velké škody (ničí plásty, trousí výkaly, stresují chomáč).
Větrání úlu je v zimě důležité. Vlhkost je pro zimující včelstvo nebezpečnější než chlad. Kondenzující vlhkost způsobuje plísně v úlu a může vést k průjmovým onemocněním. Zajistěte dostatečné větrání – spodní česno by mělo být částečně otevřené, nebo použijte větranou podložku (síťkované dno). Horní větrání (malé česno v horním nástavku) přispívá k odvodu vlhkosti.
Zimní čepička a uteplení
Zimní čepička (polystyrenová nebo dřevěná s otvory) se umisťuje nad plásty a slouží k odvodu kondenzované vlhkosti. Suchá sláma nebo novinový papír položený na plásty absorbuje vlhkost a může být vyměněn na jaře. Nadměrné uteplení zvenku není nutné – zdravé silné včelstvo nepotřebuje zimní zateplení, pokud má dostatečné zásoby a správnou konfiguraci hnízda.
Zimní kontroly a jarní otevření
V průběhu zimy by měl včelař provádět pravidelné vizuální kontroly stanoviště – sledovat, zda je česno průchodné (mrtvé včely ho mohou ucpat), zda není úl narušen škůdci a zda na česnu není neobvyklá aktivita. Poklepem na stěnu úlu lze zjistit, zda je včelstvo naživu – zdravé zimující včelstvo reaguje krátkým bzučením.
Jarní otevření provádějte brzy ráno teplého dne. Zkontrolujte zásoby, odstraňte mrtvé včely z dna, vyměňte zimní čepičku za větranou a sledujte první výletní aktivity. Brzká jarní prohlídka hnízda by měla proběhnout při teplotách nad 12–14 °C.
Správně zazimované včelstvo vydrží zimu bez problémů a na jaře se rychle rozvine. Věnujte přípravě na zimu dostatek pozornosti – je to investice, která se vyplatí v průběhu celého příštího roku.