Včelstvo jako superorganismus je mimořádně citlivé na změny svého okolí. Tato citlivost je výsledkem milionů let evoluce, kdy schopnost rychle reagovat na environmentální podněty rozhodovala o přežití celé kolonie. Pro moderního včelaře je pochopení těchto reakcí nejen zajímavé z biologického hlediska, ale především prakticky nezbytné – chování včelstva jako zrcadlo podmínek prostředí mu pomáhá přijímat správná rozhodnutí ve správný čas.
Reakce na počasí a klima
Nejviditelnější reakce včelstva jsou na klimatické podmínky. Barometrický tlak patří k nejdůležitějším podnětům. Včely jsou vybaveny smyslovými orgány citlivými na změny atmosférického tlaku, a proto dokáží předpovídat příchod bouřky s předstihem hodin. Klesající tlak spouští návrat létavek do úlu, zvyšuje aktivitu vosky vyráběného v úlu a vyvolává podrážděnost. Pokud vám včely při jinak hezkém počasí dávají jasně najevo, že mají dost kontroly, věřte jim – bouřka přichází. Naopak stoupající tlak po dešti signalizuje příznivé podmínky a včely se okamžitě aktivizují.
Teplota řídí celý životní cyklus včelstva. Při poklesu venkovní teploty pod přibližně 14°C přestávají dělnice létat a shlukují se do zimního chomáče. Vnitřní teplota plodového prostoru je udržována velmi přesně na 34–35°C bez ohledu na venkovní podmínky – to vyžaduje obrovské energetické výdaje a je klíčovým důvodem, proč jsou zásoby medu tak důležité. V létě při vysokých teplotách větrají včely úl intenzivním mávnutím křídel a donosí vodu k odpařování.
Délka dne – fotoperioda – je jedním ze spouštěčů přípravy na zimu. Zkracující se dny na podzim signalizují včelám, aby redukovaly plodování a zahájily přeměnu z letního na zimní typ včely (zimní dělnice žije 6 měsíců místo 6 týdnů letní dělnice, má jiné fyziologické vlastnosti a jiné zásoby bílkovin v tukových tělíscích).
Reakce na dostupnost potravy
Snad nejdramatičtější environmentální reakce jsou vázány na dostupnost nektaru a pylu. Při vydatné snůšce se celé chování včelstva změní: včely jsou klidné a plně zaměstnané sbíráním, přeměnou nektaru a skladováním. Matka klade vejce v maximálním tempu, vosk se produkuje, dílo se rozrůstá. Létavky přinášejí nektar každou minutu, zpracovatelky ho přijímají a přemění na med. Celý úl vydává charakteristický silný vonný zápach čerstvého nektaru.
Při výpadku snůšky – tzv. mezerách ve snůšce, typicky v červenci–srpnu mezi lipou a vřesem – se situace zásadně mění. Potravní konkurence naroste, a proto se zvyšuje sklony k vylupování cizích úlů (plundrování). Strážní včely jsou agresivnější, každá přiblížení je podezřelé. Toto je čas, kdy včelaři musí být obzvláště opatrní při manipulaci – nikdy nenechávejte otevřený plást mimo úl nebo med v blízkosti česna.
Pokud se plundrování skutečně spustí, projevuje se chaotickým letem u česna plundrovaného úlu, bitkami u vchodu a charakteristickými boji včel. Napadený úl je nutné okamžitě zúžit česno, ideálně na minimum, a v noci přemístit zcela jinam. Útočníci si místo cíle pamatují a vracejí se.
Reakce na přítomnost predátorů a rušitelů
Různé druhy predátorů spouštějí různé typy obranných reakcí. Při přiblížení velkého savce (medvěd, člověk) spustí strážní včely chemický alarm – uvolňují feromony, které přivolají posily a mobilizují obranu. Charakteristickým zvukem je sílící bzukot a útok na tmavé části těla přiblíženého organismu. Přirozeným predátorům čelí včely zejména blokováním česna propolis a voskem (i malých škvírách, kudy by mohl vlézt hmyz nebo myš).
Myši jsou pro včelstvo zimním nepřítelem. Po zúžení česna na podzim se myš již nedostane dovnitř, ale pokud to včelař nestihne, myš se nastěhuje na zimu a způsobí obrovské škody. Zajímavé je, že zimní chomáč je nehybný a myš se nebojí – jedinou obranou je propolisová mumifikace mrtvých myší (hmotu, kterou nemůžou úl vynést, přelepí propolisem). To je důvod, proč někdy včelaři na jaře najdou v úlu charakteristické propolisové „múmie“.
Sršni jsou přirozeným predátorem včel a jejich přiblížení vyvolává specifické chování. V Asii včely japonské (Apis cerana) reagují na asijského sršně tím, že se kolem něj shluknou ve velké skupině a zahřejí ho na 47°C – teplotu, která sršeň nezabije, ale včely přežijí. Evropské včely tento mechanismus nevytvořily, protože s evropskými sršni koevolvovaly jinak – silnou obranou česna.
Reakce na choroby a parazity
Jednou z fascinujících adaptací je hygienické chování – schopnost některých linií včel rozpoznat nemocné nebo napadené larvy a odstraňovat je z buněk dříve, než se infekce rozšíří. Včely „hygienic behavior“ – VSH linie (Varroa Sensitive Hygiene) – dokáží cítit přítomnost roztočů Varroa v zavíčkovaných buňkách a tyto buňky otvírat a čistit. Toto chování je silně dědičné a šlechtitelé se ho snaží posílit. Pokud vidíte včely, které systematicky vyklízejí plod (tzv. kruhové vylézání), může to být buď hygiena, nebo nemoc – je třeba rozlišit.
Na pachy nemocného plodu (zejména při hnilobu americká, evroská hniloba) reagují strážní a dělnické včely zvýšenou čistící aktivitou. Ve zdravém včelstvu je pravidelné čistění úlu – vynášení mrtvých včel, čistění buněk před novým kladením – automatické. Pokud tato aktivita ustane (čistírny přes česno nevynáší prázdné), je to varovný signál.
Fenologické reakce na okolní přírodu
Včelstvo jako celek reaguje na fenologii – sezónní vývoj okolní přírody. Jakmile začnou kvést první jarní rostliny (líska, vrba, třešeň), zvýší se produkce pylu a s ní intenzita plodování. Matka se probírá ze zimní pauzy a zahájí intenzivní kladení přesně v souladu s dostupností pylu. Tento mechanismus je tak přesný, že zkušení včelaři dovedou sledovat kvetení okolní přírody jako průvodce stavem včelstva.
Na konci léta, s kvetením vřesu nebo zlatobýle, přichází poslední vlna snůšky. Reakcí včelstva je opět nárůst aktivity, příprava zimních zásob a postupné omezení plodování v přípravě na zimu. Zároveň se v tomto období zahajuje zimní přerod dělnic – letní dělnice jsou postupně nahrazovány zimními, fyziologicky odlišnými jedinci.
Praktické důsledky pro včelaře
Pochopení environmentálních reakcí včelstva umožňuje včelaři stát se lepším pozorovatelem. Místo mechanického dodržování kalendáře (přidám nástavek v květnu, stočím med v červenci) reaguje zkušený včelař na signály samotného včelstva: letová aktivita, nosnost pylu, výstavba díla, obsazenost plástů, hluk úlu. Tyto signály jsou přesnějším průvodcem než jakýkoli kalendář, protože přímo odrážejí aktuální podmínky prostředí.
Přizpůsobení se místním podmínkám – místní fenologii, místnímu klimatu, místním zdrojům snůšky – je klíčem k úspěšnému včelaření. A tato přizpůsobivost je vlastností, která vzájemně propojuje včelaře a jeho včely v citlivém vztahu s krajinou kolem nich.