Komunikace včel patří k nejúžasnějším jevům v přírodě. Vědec Karl von Frisch, který za svůj výzkum získal Nobelovu cenu v roce 1973, odhalil, že včely medonosné používají sofistikovaný systém pohybové komunikace – takzvané včelí tance – k předávání přesných informací o poloze a vzdálenosti zdroje potravy. Porozumění tomuto fenoménu je pro včelaře velmi cenné, protože pomáhá pochopit, jak včelstvo funguje jako celek a co se v úlu odehrává.
Druhy včelích tanců
Včely používají v zásadě dva základní typy tanců. Prvním je kulatý tanec (Rundtanz), který včela dělnice provádí, když nalezne zdroj potravy ve vzdálenosti do přibližně 50–80 metrů od úlu. Při tomto tanci se včela pohybuje v těsných kruzích, střídavě doleva a doprava. Tento tanec sděluje ostatním včelám pouze to, že poblíž je zdroj potravy, ale nepřenáší informaci o přesném směru. Ostatní včely si z těla tanečnice zachytí vůni nalezené potraviny a vydají se ji hledat v bezprostředním okolí úlu.
Druhým, mnohem sofistikovanějším typem je osmičkový tanec (Schwänzeltanz), neboli tanec vrtivý. Ten včela používá pro vzdálenější zdroje potravy, typicky nad 150 metrů. Při osmičkovém tanci včela běží přímou linií (nazývanou „rovná část“), přičemž intenzivně vrtí zadeček ze strany na stranu, pak se otočí v oblouku doprava nebo doleva a opakuje přímou linii, načež se stočí na druhou stranu. Vzniká tak vzorec připomínající číslici 8.
Jak přesně tanec kóduje informace
Vzdálenost ke zdroji potravy je zakódována v délce trvání rovné části tance a počtu kmitů zadečkem. Čím déle rovná část trvá a čím více kmitů včela produkuje, tím vzdálenější zdroj je. Zhruba platí: 1 sekunda trvání rovné části odpovídá vzdálenosti asi 750–1000 metrů (v závislosti na druhu včely a místních podmínkách).
Směr ke zdroji je kódován relativně vůči poloze slunce a gravitaci. Pokud rovná část tance směřuje přímo nahoru na svislé plástvi, zdroj leží ve směru slunce. Pokud míří dolů, zdroj je od úlu odvrácen od slunce. Úhel odchylky od svislice přesně odpovídá úhlu mezi sluncem a zdrojem potravy, jak ho vidí včela z místa, kde stanula. Fascinující je, že včely dokáží tuto informaci přeložit i při zatažené obloze, kdy slunce není vidět – navigují podle polarizace světla, které lidské oko nevnímá.
Ostatní komunikační signály
Tance nejsou jediným způsobem, jakým včely komunikují. Dalším důležitým kanálem jsou vibrace. Včely produkují různé typy zvukových vibrací přenášených přes plásty, které slouží k různým účelům. Takzvaný „tooting and quacking“ (houkání a kvákání) produkují mladé matky – matka uzavřená v matečníku vydává charakteristické zvuky, na něž odpovídá stávající matka svým vlastním signálem, čímž jsou včelami vnímány jako soupeřky.
Feromonová komunikace je dalším klíčovým systémem. Matka produkuje „matičnou látku“ (queen substance) – komplex feromonů, které potlačují rozvoj vaječníků u dělnic, zabraňují výchově nových matek a drží celé včelstvo pohromadě. Když matka zahyne nebo zmizí, přestanou být tyto feromony rozptýlovány a včelstvo to okamžitě vycítí – zahájí výchovu nových matek nebo rojí. Feromonů ve včelím společenství je přes 50 různých chemických sloučenin s rozmanitými funkcemi.
Strážní feromony vydávané u vchodu do úlu varují ostatní včely před nebezpečím. Při ohrožení úlu strážní včely uvolňují isopenthyl acetát a další sloučeniny, které spouštějí obrannou reakci celého včelstva. Proto se nikdy nevyplatí máchat rukou před česnem – to strážní včely provokuje k útoku.
Rojové chování a komunikace
Jedním z nejpozoruhodnějších projevů včelí komunikace je proces výběru nového sídla rojem. Průzkumné včely navštíví desítky potenciálních dutlin, každá z nich se pak vrátí k roji a tančí pro svůj kandidát. Intenzita tance odráží kvalitu nalezené lokality – větší, sušší a lépe situovaná dutina dostane silnější a delší tanec. Průzkumné včely si dokonce navzájem sledují tance a navštěvují lokality, které propagují jiné průzkumnice. Postupně se tanečnice shodnou na jednom místě a roj se vydá tím směrem. Jde o kolektivní rozhodovací proces, který je odborníky přirovnáván k neuronové síti mozku.
Praktický význam pro včelaře
Pochopení komunikace včel má přímý praktický dopad na včelaření. Pokud včelař vidí v úlu čilou taneční aktivitu, ví, že včely nalezly vydatné zdroje potravy v okolí – to je pozitivní signál o vývoji včelstva. Naopak absence tanečnic může naznačovat nedostatek snůšky nebo problémy ve včelstvu. Znalost feromonové komunikace vysvětluje, proč je při práci s rámky tak důležité nerozdrtit matku – zbytek jejích feromonů spustí obrannou reakci celého společenství. Pochopení rojení jako komunikačního procesu pomáhá včelaři předcházet ztrátám rojem – sledováním přítomnosti matečníků a rojové nálady včelstva.
Sezónní aspekty komunikace
Včelí komunikace se přizpůsobuje ročnímu období. Na jaře, kdy nastupuje snůška, je tanečních aktivit v úlu nejvíce – to je pro včelaře signál k přidání nástavků. V létě za vydatné snůšky je komunikace intenzivní a cílená. Na podzim, při přípravě na zimu, se taneční aktivita snižuje. V zimním chomáči komunikují včely primárně vibracemi přenášenými přes plásty, kdy regulují teplotu a polohu chomáče.
Moderní výzkum přinesl i nové poznatky. Pomocí miniaturních senzorů a kamer se podařilo zdokumentovat, že včely komunikují i za tmy uvnitř úlu, přičemž se informace přenáší fyzickým kontaktem a vibracemi. Výzkumy ukazují, že včely mají i určitou formu „učení“ – zkušené průzkumnice se stávají efektivnějšími komunikátorkami a dokáží přesněji hodnotit kvalitu zdrojů.
Celkově je komunikační systém včel dokladem toho, jak evoluce dokáže vytvořit extrémně efektivní kolektivní inteligenci z jednotlivých, na pohled jednoduchých tvorů. Pro včelaře je porozumění těmto mechanismům cenným nástrojem, který pomáhá lépe rozumět životu včelstva a přijímat informovaná rozhodnutí při péči o svá včelstva.