Stavba voskových plástů – díla – je jedním z nejúžasnějších biologických výkonů v přírodě. Geometrie šestistěnných buněk, jejich preciznost a mechanická efektivnost fascinují vědce i inženýry. Pro včelaře je pochopení procesu stavby klíčové pro správné vedení včelstev a využití stavební energie v pravý čas.
Jak včely produkují vosk
Vosk produkují specializované voskové žlázy (čtyři páry) umístěné na spodní straně zadečku dělnic. Žlázy jsou plně funkční přibližně od 12. do 18. dne života dělnice – mladé stavitelky (stavičky). Produkce vosku je energeticky velmi náročná: k vytvoření 1 kg vosku musejí včely spotřebovat přibližně 6–8 kg medu. Proto je stavba díla vždy podmíněna dostatkem potravy a teplým počasím.
Voskové šupinky (malé průhledné destičky) vykazují žlázy na voskových zrcátkách. Stavičky je sbírají předníma nohama, přenáší ke stavišti, rozžvýkají kusadly a nanáší na rostoucí dílo. Přidáváním dalších šupinek a jejich modelováním vznikají buňky v pravidelné šestistěnné mřížce – struktura, která maximalizuje objem úložného prostoru při minimálním množství vosku.
Podmínky pro intenzivní stavbu
Stavba díla je přímou reakcí na dostupnost nektaru a teplo. V době vrcholné snůšky (lipová snůška, řepková snůška) stavějí včely novými plásty velmi rychle – nový rámek s mezistěnou mohou zaplnit dílem za 3–5 dní. Mimo snůšku nebo v chladném počasí stavba víceméně ustane. Stavba je rovněž intenzivní u nových rojů, které nemají žádný zásobní prostor a musí si ho vybudovat od základu.
Teplota uvnitř plodového prostoru (34–35°C) umožňuje ohebnost vosku a snadnější modelování. Proto stavba díla probíhá výhradně v zahřátém prostoru úlu – na vnějším okraji studeného prostoru nebo v zimě stavba neprobíhá.
Mezistěny jako základ pro stavbu
V moderním včelaření se používají voskové nebo plastové mezistěny – tenké desky s výtlačky šestistěnné mřížky, které slouží včelám jako základ pro dostavbu. Mezistěna urychluje stavbu (včely nemusí budovat celou geometrii od základu), usměrňuje stavbu do správné roviny rámku a zabraňuje stavbě nepravidelného divokého díla.
Kvalita mezistěny ovlivňuje kvalitu výsledného plástu. Mezistěny lisované z neznámých zdrojů mohou být kontaminovány pesticidy, antibiotiky nebo jinými látkami. Proto doporučujeme kupovat mezistěny od certifikovaných výrobců nebo je lisovat z vlastního vosku. Vlastní vosk z víčkoviny a starých plástů lze přetavit a nechat vylisovat do mezistěn u specializovaných provozů.
Typy buněk v plástu
Přirozené dílo obsahuje několik typů buněk: dělnické buňky (průměr 5,2–5,4 mm) pro výchovu dělnic a skladování medu a pylu; trubčí buňky (průměr 6,4–6,7 mm) pro výchovu trubců, obvykle na okraji nebo ve spodní části plástu; přechodné buňky nepravidelného tvaru na hranici dělnického a trubčího díla; matečníky výrazně větší, zvláštního tvaru (žaludovité), stavěné přímo bez mezistěny.
Renovace a výměna plástů
S každým cyklem plodování se v buňkách ukládají zbytky kuklových košilek a výkaly larev, které zmenšují průměr buněk. Starší plásty jsou tmavší, menší buňky (průměr klesá z 5,4 na 4,9 mm) a jsou rezervoárem spor patogenů, pesticidů a akaricidů. Doporučení: každoroční výměna 2–3 nejstarších (nejtmavších) plástů za nové mezistěny. Standardní životnost plástu by neměla přesáhnout 3–4 roky v plodovém prostoru. V medníku mohou plásty vydržet déle, protože přes ně neprochází plod.