Zimování včel je jedním z nejkritičtějších období v ročním cyklu včelstva. Na rozdíl od mnoha jiných hmyzích druhů, které zimu přečkají jako vajíčka nebo kukly, včely medonosné přezimují jako aktivní společenstvo – udržují si teplotu, spotřebovávají zásoby a starají se o matku. Správná příprava na zimu a vhodné podmínky zimování přímo určují, zda včelstvo přežije a jak silné nastoupí do jarní sezóny.
Jak včely zimují
Při poklesu teploty pod přibližně 14 °C přestávají včely létat a shromažďují se do zimního chomáče – hustého kulovitého shluku na plástech. Chomáč se tvoří na zásobách (medu a pylu) a matka je uprostřed, chráněná vrstvami dělnic.
Včely v chomáči nejsou v stavu hibernace – jsou aktivní a pohybují se. Svalové chvění (třesení) generuje teplo, které udržuje teplotu v centru chomáče na 20–30 °C i při teplotách venku hluboko pod bodem mrazu. Dělnice na okraji chomáče jsou chladnější (kolem 8–10 °C) a periodicky se s vnitřními včelami přemísťují. Tato kolektivní termoregulace je energeticky náročná a vyžaduje dostatek zásob.
Moderní výzkumy ukazují, že velké a silné chomáče zimují ekonomičtěji než malé – velká masa včel lépe drží teplo a spotřebovává méně medu na zahřívání. Proto je přezimování silných včelstev bezpečnější a efektivnější než snaha přezimovat slabé rodiny.
Příprava na zimu – klíčové kroky
Úspěšné zimování začíná přípravou na konci léta a na podzim. Nejdůležitějšími faktory jsou: síla včelstva, zásoby, zdraví (varroáza) a kondice zimního chovu.
Síla včelstva: Do zimy by mělo vstoupit silné včelstvo s dostatečným počtem zimních dělnic. Zimní dělnice (narozené v srpnu a září) jsou fyziologicky odlišné od letních – mají vyvinuté tukové zásoby (tzv. tukové tělísko) a jsou dlouhověké. Klíčem k silnému přezimování je zajistit, aby matka intenzivně kladla v srpnu a září a vychovala dostatek zimních dělnic. To znamená: nemanipulujte s matkou v tomto období, neklaďte zbytečné omezení kladení.
Zásoby: Každé zimující včelstvo potřebuje minimum 15 kg medu nebo zpracovaného cukrového roztoku. Ideálně 18–22 kg. Zásoby by měly být rozmístěny na zásobních rámcích obklopujících zimní chomáč. Zkontrolujte stav zásob na podzim (říjen) – zvedněte zadní část úlu a odhadněte váhu (zkušený včelař pozná z hmotnosti). Deficit doplňte kandysem.
Léčba varroázy: Podzimní ošetření varroázy (kyselina šťavelová nebo kyselina mravenčí) je absolutně nezbytné pro zdravé zimování. Neléčené nebo pozdě léčené včelstvo vstupuje do zimy s vysokou infestací a slabými zimními dělnicemi. Roztoči oslabují dělnice krádežmi hemolymfy a přenosem virů – zejména viru deformovaného křídla. Zimní chomáč z takto oslabených včel se rozpadne nebo nepřežije do jara.
Uspořádání úlu na zimu
Na podzim upravte vnitřní uspořádání úlu pro optimální zimování. Odstraňte prázdné nebo nedostatečně zásobené rámky – nechejte jen tolik rámků, kolik včely dokáží dobře pokrýt. Přeplněný nebo příliš prázdný prostor způsobuje plýtvání energií.
V nástavkovém úlu (Langstroth, Dadant) umístěte zásobní rámky do horního nástavku – chomáč stoupá v průběhu zimy vzhůru za zásobami, takže zásoby musí být nad nebo po stranách startovní polohy chomáče. V jednoplásťovém úlu (ČN) nechejte zásobní rámky po stranách, hnízdní (s přezimujícími včelami) uprostřed.
Česno zúžete nebo zakryjete zimní mřížkou (6×6 mm otvory) – včely volně prochází, ale myš se nedostane dovnitř. Myší přítomnost v úlu je katastrofou – poničí plásty a včelstvo ruší k zimnímu pohybu a spotřebě zásob.
Větrání a vlhkost
Správné větrání je klíčové pro zdravé zimování. Včely dýchají a produkují vlhkost – bez dostatečného větrání se vlhkost kondenzuje na chladných stěnách úlu, kape na chomáč a způsobuje plísně a choroby. Úl musí mít horní větrání (střecha nebo vnitřní víko s ventilační mřížkou) pro odvod vlhkého vzduchu.
Na druhou stranu nepřehánějte větrání – průvan v zimě zahání teplo a nutí včely spotřebovávat více zásob. Optimální je mírné větrání shora. Dno úlu (česno) může být otevřené nebo mírně otevřené – stoupající teplý vzduch přirozeně odvádí vlhkost ven.
Zimní prohlídky a péče
V průběhu zimy úl neotevírejte – narušení zimního chomáče může být fatální. Výjimkou je hladovění (lehký úl v lednu nebo únoru), kdy přidáte kandys na rámky bez otvírání hnízdního prostoru.
Za teplých zimních dnů (nad 10 °C, slunečno) sledujte, zda včely provádějí čistící lety – tyto krátké výlety slouží k vyměšování (včely nezneupotřebovávají zásoby v zimě). Neschopnost čistících letů při teplotách, které to umožňují, nebo přítomnost průjmových skvrn na česnu jsou příznakem nosematózy nebo jiných problémů.
Jarní revize po zimě
Při prvním teplém dni na jaře (nad 12–14 °C) proveďte jarní revizi. Zkontrolujte přítomnost matky a kladení, stav zásob a hygienu úlu. Odstraňte uhynulé včely (dno úlu bývá pokryto zimním spadem – to je přirozené). Silné a zdravé zimované včelstvo je zárukou dobré sezóny a nadprůměrných výnosů medu.
Včelstvo, které nepřežilo zimu (prázdný úl nebo mrtvý chomáč), analyzujte – proč zahynulo? Hladovění? Varroáza? Nosematóza? Bezmatečnost? Každý úhyn je bolestivou, ale cennou lekcí. Mrtvé plásty a vosk dezinfikujte nebo vyřaďte, úl před dalším obsazením důkladně vyčistěte.