Pyl je pro včelstvo nevyhnutelným zdrojem bílkovin, tuků, vitamínů a minerálů. Bez dostatečného přísunu pylu není možný zdravý vývoj larev, výchova nových dělnic ani obnova fyziologicky opotřebovaných zimních dělnic. Jarní nedostatek pylu – tzv. pylový hladomor – je jednou z nejzávažnějších příčin slabého jarního rozvoje a zvýšené citlivosti k nemocem, přestože je v praxi mnohdy přehlížen.
Proč je pyl v jarním období kritický
Zimní dělnice jsou tzv. „tlustými dělnicemi“ – mají zvětšené tukové těleso (fat body), zásobu bílkovin a lipidů, která slouží k výrobě mateří kašičky pro první jarní larvy. Tato zásoba je konečná – jakmile jsou zimní dělnice vyčerpány, musí být nahrazeny jarními dělnicemi. Jarní dělnice pro svůj vývoj potřebují čerstvý pyl k produkci kašičky. Pokud není pyl k dispozici, matka buď přestane klást, nebo jsou larvy nedostatečně krmeny a vyvíjejí se v slabší jedince. Tento bludný kruh vede k celkovému oslabení včelstva přesně v době, kdy by mělo akcelerovat.
Přirozené pylové zdroje na jaře
Přirození pylové zdroje na jaře jsou omezenější, než si většina včelařů uvědomuje. Vrby a topoly kvetou velmi brzy (únor–březen) a jsou prvním zdrojem pylu, ale jejich kvetení závisí na počasí. Líska, ořešák, habr, jilm a olše doplňují pylové zdroje v březnu. Ovocné stromy (třešně, jabloně, hrušky, švestky) přinášejí vydatnou pylovou snůšku v dubnu. Řepka v dubnu a květnu je masivním zdrojem pylu, ale silně zkresluje pylové složení medu a způsobuje rychlou krystalizaci. Ideální okolí úlu kombinuje různé druhy s postupným kvetením od února do června, čímž je zajištěn nepřetržitý přísun pylu.
Pylové přikrmování – kdy a jak
Pylové přikrmování je opodstatněné v situacích, kdy přirozený přísun pylu nestačí potřebám rozvíjejícího se včelstva. Situace, kde se přikrmování hodí: pozdní jaro se studeným a deštivým počasím (včely nemohou létat), intenzivní rozvoj včelstva v oblasti s omezenou pylovou florů, nebo po velké zimní ztrátě pylových zásob v plástech. Komerční pylové náhražky (bee pollen substitutes) jsou k dispozici v různých formátech – těsto, pelety, prášek. Nejúčinnější jsou produkty kombinující moučku ze sušeného pylu s sójovou moukou, kvasnicemi a cukrem.
Výsadba pylových rostlin – dlouhodobá strategie
Nejtrvalejším řešením pylového zajištění je výsadba vhodných rostlin v okolí včelína. Pro jarní rozvoj jsou klíčové: vrby (různé druhy, kvetoucí únor–duben), líska, bledule, krokusy, sněženky (velmi brzy, feb–mar), třešeň ptačí, ovocné stromy a keře (rybíz, angrešt). Pro léto jsou cenné: různé druhy jetele, vičenec, hluchavky, kopr, fenykl, majoránka, laskavec a sluneční klobouk (Echinacea). Na podzim přikrmují Varroa léčení podporují pyl ze zlatobýlu, astry nebo pozdě kvetoucích Brahea druhů. Naopak kukuřice, která je masivně pěstována v českých polích, produkuje velké množství pylu pro včely přitažlivého, ale s velmi nízkou biologickou hodnotou – nízký obsah bílkovin ve srovnání s luštěninovým nebo kvetoucím porostem.
Spolupráce s místními zemědělci a obcemi
Moderní přístup k pylové zasobitelnosti zahrnuje spolupráci s okolním prostředím. Kontakt s místními zemědělci za účelem diskuze o výsadbě meziplodin (inkarnát, facelium, svazenka) jako souvrství v osevním plánu přináší oboustranný prospěch: zemědělec získá přirozenou ochranu půdy a lepší strukturu, včelař přísun pylu a nektaru v letním meziobdobí. Spolupráce s obcemi na výsadbě kvetoucích alejí, remízků nebo pastvin pro volně rostoucí kvítí je dalším příkladem systemického přístupu k výživě včelstev.