I dobře zvolený přípravek proti varroáze může selhat, pokud je léčba provedena ve špatný čas nebo nesprávným způsobem. Pochopení nejčastějších chyb pomáhá včelaři vyhnout se zbytečným ztrátám včelstev na podzim a v zimě.
Špatné načasování léčby
Nejčastější chybou je zahájení hlavní léčby příliš pozdě na podzim, kdy už je populace roztočů vysoká a poškození včelstva na zimu prakticky nevratné. Léčba by měla proběhnout ihned po posledním medobraní, obvykle v srpnu, aby stihla snížit infestaci ještě před líhnutím zimní generace včel.
Podcenění dávkování a délky aplikace
Zkrácení doporučené doby aplikace nebo snížení dávky přípravku kvůli obavám z poškození včelstva vede k neúplnému účinku a přežití části populace roztočů, která navíc může být vůči danému přípravku odolnější. Vždy je nutné dodržet přesné dávkování a délku působení podle příbalové informace konkrétního přípravku.
Opakované používání stejné účinné látky
Dlouhodobé používání jediné účinné látky bez střídání zvyšuje riziko vzniku rezistentní populace roztočů, u které přípravek postupně ztrácí účinnost. Doporučuje se střídat mechanismus účinku, například organické kyseliny s odlišnou syntetickou látkou v rámci ročního plánu léčby.
Ošetření bez měření skutečné infestace
Léčba prováděná automaticky bez předchozího měření míry napadení (například testem cukrem nebo sledováním přirozeného spádu) může být zbytečně slabá tam, kde je infestace vysoká, nebo naopak zbytečná tam, kde je nízká. Pravidelné měření před i po léčbě je jediný spolehlivý způsob, jak ověřit, že zásah skutečně fungoval.