Zdravotní péče o včely je nedílnou součástí odpovědného včelaření. Nemoci včel mohou za krátkou dobu zdevastovat celý včelín a šíří se mezi včelstvy i sousedními včelníky. Prevence je vždy efektivnější a levnější než léčba. Zkušený včelař zná hlavní nemoci, jejich příznaky a preventivní opatření, která minimalizují riziko propuknutí nákaz.
Varroóza – nejrozšířenější parazitóza
Roztoč Varroa destructor je dnes globálně nejzávažnějším zdravotním problémem včel medonosných. Bez pravidelné léčby každé včelstvo do 3–5 let zahyne. Varroa se rozmnožuje v zavíčkovaném plodu (zejm. trubčím) a živí se hemolymfou larev a dospělých včel. Přenáší virové patogeny (Deformed Wing Virus, Sacbrood, Black Queen Cell Virus), oslabuje imunitu a zkracuje životnost včel.
Prevence a léčba: pravidelný monitoring (přirozený spad, alkoholové omývání), léčba minimálně 2× ročně (letní léčba kyselinou mravenčí nebo šťavelovou, podzimní léčba kyselinou šťavelovou při bezbplodém stavu). Výběr hygienicky aktivních linií matek. Podrobněji je Varroa pokryta v samostatné kategorii Varroáza.
Americká hniloba (Mor včelího plodu)
Americká hniloba (Paenibacillus larvae) je nejobávanější bakteriální chorobou včelího plodu a v ČR zákonem povinně hlásitelnou nákazou. Spory bakterie jsou extrémně odolné – přežívají v plástu desítky let a mohou být přeneseny starým voskem, nářadím nebo plásty. Příznaky: tmavě hnědý, vpadlý, lepkavý plod s hnilobným zápachem a charakteristickým vláknem při nitkovitém testu.
Léčba v ČR: výhradně veterinárním lékařem, obvykle úplné zničení včelstva a spálení materiálu nebo antiseptické ošetření. Prevence: pravidelné prohlídky plodu, hygienická údržba úlů (nepouživat staré plásty z neznámých zdrojů), desinfikace nářadí, přikrmování pouze vlastním nebo pasterizovaným pylem, průběžná výměna starých tmavých plástů (max. 3–4 roky starých).
Evropská hniloba
Méně závažná bakteriální nemoc způsobená Melissococcus plutonius. Postihuje mladé larvy, které se skroutí a ztmavnou před uzavřením. Šíří se za stresu (slabá snůška, chlad, slabé včelstvo). Léčba: posílení včelstva, výměna matky, zlepšení podmínek. V těžkých případech veterinárně aplikované antibiotikum (oxytetracyklin) – v ČR jen předpisem.
Nosemóza
Nosemóza je způsobena jednobuněčnými parazity Nosema apis (klasická) a Nosema ceranae (agresivnější, od 2000s dominantní v ČR). Parazituje ve střevním epitelu dělnic, způsobuje průjem (N. apis – viditelné hnědé skvrny u česna), oslabení, zkrácení životnosti a snížení výkonnosti. N. ceranae je záludnější – průjem není vždy přítomen, ale způsobuje rychlý zánik včelstev bez výrazných příznaků.
Prevence: pravidelná výměna starých plástů, dostatek zásob na zimu, česnovéc pro první jarní výlet, výběr odolných linií. Léčba: fumagillin (dnes zakázán v EU) byl hlavním prostředkem, ale byl stažen. Aktuálně neexistuje schválený lék – management: výměna plástů a silné zdravé včelstvo.
Askosferóza (vápenný plod)
Houbová nemoc způsobená Ascosphaera apis. Larvy jsou mumifikovány houbou – stávají se z nich tuhé bílé nebo šedé mumie (připomínají křídu). Šíří se vlhkostí, chladem, špatnou ventilací. Prevence: dobrá ventilace úlu, síla včelstva, výměna starých plástů, výběr hygienicky aktivních linií.
Obecné preventivní principy
Pravidelné prohlídky (každých 7–14 dní v sezóně), záznamy o zdravotním stavu, průběžná výměna plástů (2–3 starých plástů ročně), dezinfekce nářadí, používání vlastního nebo ověřeného pylu, výběr odolných linií matek a udržování silných zdravých včelstev jsou pilíři preventivní péče. Slabá včelstva jsou náchylnější k nemocem – prevencí je vždy udržení dostatečné síly a výživy.