Včely medonosné nejsou jediným druhem, který lze chovat pro produkci medu nebo pro opylování. Čmelák zemní, různé druhy samotářských včel a v tropických oblastech i bezžihadlové včely rodu Meliponini jsou dalšími skupinami, které přitahují zájem chovatelů a výzkumníků. Srovnání různých druhů včel nám lépe osvětluje výjimečnost medonosné včely a zároveň důležitost diverzity opylovačů.
Včela medonosná (Apis mellifera) – dominantní druh
Apis mellifera je zdaleka nejrozšířenějším a ekonomicky nejvýznamnějším druhem chovaným člověkem. V přírodě se vyskytovala původně pouze v Evropě, Africe a části Asie; dnes je rozšířena celosvětově díky aktivitě včelařů. Velká rodina (40 000–80 000 jedinců), intenzivní produkce medu, snadná manipulace při správné péči a adaptabilita různým podmínkám z ní činí ideální druh pro komerční i zájmové včelaření.
Včela medonosná existuje ve více než 30 poddruzích (geografických rasách). V Evropě jsou nejrozšířenější: Apis mellifera mellifera (místní tmavá včela, původní evropský poddruhu, odolná vůči vlhku a chladnějším zimám), Apis mellifera carnica (karniola, původem z Alp, klidná, vysoce produktivní, velmi oblíbená u českých včelařů), Apis mellifera ligustica (italka, světle zbarvená, produktivní, méně vhodná pro chladnější klima). Každý poddruhu má specifické vlastnosti výhodné v různých klimatických a ekologických podmínkách.
Asijské druhy rodu Apis
Rod Apis zahrnuje celkem 11 druhů, z nichž většina žije v jihovýchodní Asii. Apis cerana (Asijská včela medonosná) je nejbližším příbuzným Apis mellifera a může být také chována v rámcových úlech, ale produkuje výrazně méně medu. Je přirozeným hostitelem roztoče Varroa destructor – na rozdíl od naší včely si s roztoče vypořádala evolucí a je na něj přirozeně odolná díky hygienickému chování.
Apis dorsata (obrovská včela hornická) a Apis florea (trpasličí včela) staví jediný volně visící plást na větvích stromů nebo pod skalními převisy. Tyto druhy nelze chovat v rámkových úlech, ale jsou důležitými opylovači v tropických ekosystémech a v některých oblastech jsou tradiční zdroje medu pro místní obyvatelstvo.
Čmeláci (Bombus spp.) – profesionální opylovači
Čmeláci jsou sociálním hmyzem blízce příbuzným včelám, ale jejich kolonie jsou výrazně menší (50–600 jedinců). Na rozdíl od včely medonosné čmelák zimuje pouze oplodněná matka – celý zbytek rodiny na podzim hyine. Čmeláci jsou klíčovými opylovači mnoha divokých rostlin a zemědělských plodin – zejm. rajčat, paprik a borůvek, které vyžadují „bzukavé“ opylování (vibrace těla čmeláka uvolňují pyl z prašníků).
Komerční chov čmeláků pro opylování ve sklenících je etablovaný průmysl. Kolonky čmeláků (zpravidla Bombus terrestris) se prodávají pěstitelům rajčat a jahod po celém světě. V České republice jsou záznamy o úbytku populací divokých čmeláků alarmující – ztráta kvetoucích luk a intenzivní zemědělství ničí jejich životní prostředí.
Samotářské včely – klíčové opylovače
Samotářské včely jsou nejpočetnější skupinou – v ČR žije přes 700 druhů. Na rozdíl od sociálních druhů každá samička žije samostatně – buduje si vlastní hnízdo, zásobí ho pylem a nektarem a naklade do něj vejce. Sociální struktura ani péče o potomstvo jako u medonosné včely neexistuje.
Mezi nejznámější samotářské včely v ČR patří: čalounnice velká (Megachile sculpturalis), drvodělka fialová (Xylocopa violacea – kope nory do dřeva), různé druhy píďalek (Andrena), čmelákovitky (Bombus pascuorum) a kutilky. Tyto druhy jsou vynikajícími opylovači a mohou být aktivní za chladnějšího nebo vlhčího počasí, kdy medonosné včely nelítají.
Podporu samotářských včel pro zahradníky mohou nabídnout hmyzí hotely – dřevěné nebo bambusové trubičky a bloky s vyvrtanými otvory různých průměrů. Instalace hmyzího hotelu je jednoduchý způsob, jak aktivně přispět k ochraně divokých opylovačů.
Bezžihadlové včely Meliponini – tropická specialita
V tropické Americe, Africe a jihovýchodní Asii žijí bezžihadlové včely kmene Meliponini – sociálně žijící druhy produkující med, ale zbavené funkčního žihadla (mají pouze malé, zakrnělé žihadlo). Med z bezžihadlových včel (tzv. meliponový nebo stingless bee honey) má výjimečnou chuť, nižší obsah cukrů a vyšší obsah vody (30–40 %) – proto se nedá dlouhodobě skladovat a je velmi cenný na místních trzích.
V Brazílii, Mexiku a jihovýchodní Asii existuje tradice chovu bezžihadlových včel (meliponokultura) trvající tisíce let. Moderní výzkum věnuje těmto druhům zvýšenou pozornost jako potenciálním zdrojům antibakteriálních látek a jako alternativním opylovačům v tropickém zemědělství.
Srovnávací tabulka hlavních skupin
Všechny skupiny opylovačů mají svou nezastupitelnou roli. Medonosná včela je dominantní komerční druh, ale bez divokých čmeláků a samotářských včel by opylování mnoha rostlin bylo méně efektivní. Ochrana diverzity opylovačů je proto stejně důležitá jako podpora chovu medonosné včely.