Krmení včelstev cukerným roztokem je běžnou součástí moderního včelařství, ale ne všechny cukrové produkty jsou pro včely stejně vhodné. Pochopení rozdílů mezi invertním sirupem a klasickým cukerným roztokem pomáhá zvolit správné krmivo pro každou situaci a minimalizuje zbytečnou zátěž na včelstvo.
Chemické složení a rozdíl mezi sacharózou a invertním cukrem
Klasický bílý cukr je sacharóza – disacharid tvořený molekulou glukózy a fruktózy spojenými glykosidovou vazbou. Sacharóza sama o sobě není přímo využitelná pro včely – musí být nejprve enzymaticky štěpena invertázou, enzymem produkovaným hypopharyngeálními žlázami dělnic, na jednoduché cukry: glukózu a fruktózu. Tento enzymatický proces je energeticky a fyziologicky nákladný, zejména pro zimní dělnice nebo slabé kolonie. Invertní cukr nebo invertní sirup je sacharóza, která byla předem hydrolyzována (rozložena) buď kyselinou (např. kyselinou citronovou) nebo enzymem invertázou. Výsledný produkt je směs rovných podílů glukózy a fruktózy – tedy přímo dostupná energie pro včely bez nutnosti enzymatického zpracování.
Výhody invertního sirupu
Hlavní výhodou invertního sirupu je snížení fyziologické zátěže na dělnice. Hypopharyngeální žlázy (výrobci invertázy a mateří kašičky) jsou při zpracování sacharózy zatěžovány a postupně opotřebovávány. U zimních dělnic, které by měly přežít až 6 měsíců, je každá úspora enzymatické kapacity cenná. Studie prokázaly, že zimní dělnice krmené invertním sirupem mají lepší kondici a přežívají déle. Přibývá také důkazů, že invertní cukr je méně pravděpodobně „zpachovatelný“ jako med, což snižuje riziko smíchání krmiva s medem ve snůšce. Pro podzimní zásobení je proto invertní sirup preferovanou volbou.
Nevýhody a omezení invertního sirupu
Invertní sirup je dražší než klasický cukr a v domácích podmínkách obtížněji vyrobitelný. Správná příprava domácího invertního sirupu vyžaduje přidání kyseliny (citronové nebo vinné) v přesném poměru, vaření po přesnou dobu a kontrolu pH výsledného produktu. Přemíra kyseliny způsobuje příliš nízké pH a může poškodit trávicí soustavu včel. Přibývá také na trhu komerčních invertních sirupů (HiVe, Api-invert, Apifonda Liquid) různé kvality – vždy je třeba zkontrolovat složení a zdroj. Nekvalitní nebo kontaminované sirupy jsou horší alternativou než čistý domácí cukerný roztok.
Kdy použít cukerný roztok 1:1
Klasický cukerný roztok v poměru 1:1 (1 kg cukru na 1 litr vody) má konzistenci blízkou řídkému nektaru a je vhodný pro jarní stimulaci kladení. Tenký roztok „imituje“ příchod snůšky a stimuluje matku k intenzivnějšímu kladení. Zároveň jeho zpracování vyžaduje odpařování přebytečné vody, což udržuje dělnice aktivní a zaměstnané – to napomáhá preventivně udržovat silnou populaci. Roztok 1:1 se nedoporučuje pro podzimní zásobení, protože jeho vysoký obsah vody zatěžuje dělnice odpařováním a hrozí fermentace před zavíčkováním.
Kdy použít cukerný roztok 2:1
Roztok 2:1 (2 kg cukru na 1 litr vody) má konzistenci blízkou hustšímu sirupu a je vhodný pro podzimní zásobení. Nižší obsah vody znamená menší zátěž pro dělnice při zpracování a rychlejší zavíčkování. Tento roztok však hůře vstřebává – při teplotách pod 15°C se cukr hůře rozpouští a připravení teplého roztoku je potřeba. Někteří včelaři přidávají kyselinu citronovou (5 g/10 l) pro zpomalení fermentace. Krmení 2:1 podáváme ve velkých dávkách (5–10 litrů naráz) pro rychlé naplnění zásobních komor.
Ekologické a legislativní aspekty krmení
Krmení cukrem je povoleno i v ekologickém včelařství, ale za přísných podmínek: pouze mimo snůšku a pouze v případech, kdy přirozené zásoby jsou nedostačující pro zimování. Krmivo nesmí být přimícháno do medu. Ekologičtí včelaři preferují organický cukr nebo sirupy z organicky pěstované cukrové třtiny. Konvenčním cukrem se v ekologickém farmaření smí krmit výjimečně – podmínky stanovuje certifikační organizace. Každé krmení musí být zdokumentováno v chovatelském deníku.