Výběr správného místa pro umístění včelínku nebo stanoviště úlů je rozhodnutím, které ovlivní úspěch včelaření na celé roky dopředu. Špatně zvolené stanoviště může znamenat slabá včelstva, nízkou snůšku, konflikty se sousedy nebo dokonce zákonné problémy. Naopak ideálně umístěné úly jsou základem prosperujícího a příjemného včelaření.
Orientace a expozice ke světovým stranám
Úly by měly být orientovány tak, aby česno (vstupní otvor) směřovalo na jihovýchod, jih nebo jihozápad. Ranní slunce ohřeje česno a vchod do úlu, což povzbuzuje včely k časnému výletu. Včely, které vylétají dříve, mají více času na sběr nektaru a pylu, což se přímo odráží na výnosech medu.
Vyhněte se orientaci česna na sever nebo severovýchod – v zimě a časném jaru jsou takto orientované úly chladnější a vlhčí, což prodlužuje zimování a zvyšuje spotřebu zásob. Silné větry od severu a severozápadu také ochlazují úl a mohou způsobovat problémy s kondenzací vlhkosti uvnitř.
Ochrana před větrem
Včelí stanoviště by mělo být chráněno před převládajícími větry – v České republice nejčastěji od jihozápadu a severozápadu. Přirozená ochrana v podobě živého plotu, řady stromů, zdi nebo budovy je ideální. Umělá zástěna z dřevěných prken nebo oplocení plní stejnou funkci.
Ochranu před větrem oceníte zejména v zimě a na jaře, kdy studené větry výrazně zvyšují energetické nároky včelstva. Chráněné stanoviště umožňuje včelám dříve vylétávat i za chladnějšího počasí a prodlužuje tak aktivní sezónu.
Přístup ke slunci
Ideální stanoviště je na slunném místě, ale s možností polostínu v nejteplejší části letního dne. Intenzivní odpolední slunce v srpnu může způsobit přehřátí úlu – včely pak musí věnovat energii chlazení místo snůšky. Lehký stín stromu nebo stínidla v odpoledních hodinách je proto výhodou.
V horských oblastech, kde jsou léta chladnější, je naopak vhodné plné osluněno celý den. V nížinách s horkými léty je lehké stínění žádoucí. Přizpůsobte volbu místním klimatickým podmínkám.
Dostupnost vody
Včely potřebují vodu celoročně – na ředění medu, chlazení úlu v létě a přípravu potravy pro larvy. Přirozený zdroj vody (potok, rybník, louže) do vzdálenosti 500 metrů je ideální. Pokud takový zdroj neexistuje, musíte zajistit napáječku.
Napáječka by měla být umístěna poblíž úlů a doplňována čerstvou vodou každý den v létě. Včely si zvyknou na konkrétní zdroj vody – přesunutí napáječky na jiné místo může způsobit dezorientaci. Dobrá napáječka obsahuje plováky, kamínky nebo mřížku, aby se včely neutopily.
Pozor – pokud je v okolí bazén sousedů nebo vodní prvky v zahradách, mohou se včely přitahovat tam. To může způsobovat konflikty. Vlastní napáječka s dostatkem vody tento problém obvykle vyřeší.
Vzdálenost od zástavby a sousedů
Umístění úlů v blízkosti obydlí nebo sousedních pozemků vyžaduje zvláštní pozornost. Česká legislativa nestanovuje přesnou minimální vzdálenost, ale vyhláška č. 299/2003 Sb. říká, že včely nesmí ohrožovat okolí. Obecně se doporučuje vzdálenost alespoň 10 metrů od hranice sousedního pozemku.
Pokud je vzdálenost menší, lze problém vyřešit tzv. zábranou – plotem nebo živým plotem ve směru letu včel o výšce alespoň 2 metry. Překážka nutí včely vzlétat výše a přelétávat sousední pozemky ve větší výšce, čímž se eliminuje kontakt s lidmi na úrovni země.
Informujte sousedy o svém záměru chovat včely. Vstřícný přístup a občasný dárek medu ze sousedství předchází konfliktům lépe než jakékoli zákonné paragrafy. Přátelský soused je hodnotnější než nepřátelský soused se silnými argumenty.
Dostupnost snůšky
Ideální stanoviště je obklopeno pestrými zdroji snůšky – loukami s divokými bylinami, ovocnými sady, lesem s jívami a lípami, polem s řepkou nebo slunečnicí. V průměrném prostředí střední Evropy je optimální hustota 3–5 včelstev na km². Přetížené snůškové prostředí vede ke slabým včelstvům a nízkým výnosům.
Před výběrem stanoviště prozkoumejte okolní krajinu. Projděte se v okruhu 2–3 km a všimněte si, jaké rostliny kvetou a v jakém množství. Ptejte se místních včelařů na zkušenosti s tímto místem. Zemědělská krajina s monokulturami (kukuřice, obilí) bez mezí a remízků je snůškově chudá. Naopak pestrá krajina s lesy, pastvinami a sady je pro včely rájem.
Technické aspekty umístění úlů
Úly by měly stát na stabilních podstavcích ve výšce alespoň 20–30 cm nad zemí. To usnadňuje práci (nemusíte se tolik ohýbat), chrání úl před vlhkostí a zamezuje přístupu myší v zimě. Podstavce mohou být dřevěné, kovové nebo betonové – důležitá je stabilita a odolnost vůči povětrnosti.
Úly nakloňte mírně dopředu – zhruba 1–2 stupně. To umožňuje odtok vody, která by mohla vniknout česnem nebo kondenzovat uvnitř. Česno by mělo směřovat dolů, aby dešťová voda odtékala ven a ne dovnitř úlu.
Vzdálenost mezi úly by měla být alespoň 60–80 cm pro pohodlnou práci. Pokud máte více řad úlů, zajistěte průchod mezi řadami alespoň 1,5 metru. Úly v řadě za sebou způsobují tzv. drift – přebloudění včel do sousedního úlu. Tomu předejdete střídáním barev česen nebo umístěním do nepravidelného vzoru.
Správa stanoviště v průběhu roku
Po výběru a obsazení stanoviště je třeba o něj pečovat. Sekejte trávu kolem úlů – přerostlá tráva blokuje česno a zvyšuje vlhkost. Udržujte přístupové cesty schůdné pro snadný transport vybavení. Sledujte okolní stromy – padající větve mohou poškodit úl nebo jej převrátit.
V zimě chrañte úly před myšmi ucpáním česna mřížkou s otvory 6×6 mm – včely projdou, myš ne. Úly kotvěte nebo zatěžujte, aby je neodvátí silný vítr. V sněhových oblastech kontrolujte, zda sníh nezablokoval česno a včely mohou provádět čistící lety za teplých zimních dnů.